Tu a tam se ke mně dostávají hlasy některých vědeckých pracovníků stěžující si na současný systém financování vědy a výzkumu prostřednictvím grantového systému. Systém prý je časově náročný, jeho náklady jsou vysoké, více se bazíruje na formální správnosti než na vlastní vědecké práci apod.

S těmito a podobnými myšlenkami je zajisté možno více či méně souhlasit. Věc má však určitý háček. Jako alternativu tyto hlasy nabízejí větší podíl institucionálního financování, to je financování bez veřejné soutěže. Že prý tak bude zajištěna finanční stabilita výzkumných týmů a udržitelnost jimi prováděného výzkumu. A tady už je potřeba zvýšit pozornost. Jedná se totiž o veřejné zdroje, zdroje daňových poplatníků, jejichž množství je omezené.

Na pozadí uvedené diskuse jsem si přečetl aktualizovanou verzi Národní výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci ČR (RIS3 strategie) z června letošního roku. Strategii zpracoval Úřad vlády ČR a četba to není pro českou vědu právě nejpříznivější, spíše naopak. Dokument uvádí, že celková úroveň výzkumu v ČR ve většině oborů zřetelně zaostává za nejvyspělejšími zeměmi. Je zde pouze malý počet mezinárodně konkurenceschopných týmů s dominující masou, která nedosahuje mezinárodní kvality. Příčiny stavu vidí dokument jak ve špatně nastaveném regulačním rámci, tak i na úrovni řízení a fungování výzkumných organizací.

Regulační rámec nedokázal připravit objektivní systém hodnocení, který by dokázal rozlišit kvalitu od průměru. Byl nastaven na počítání výstupů, na kvantitu místo kvality, což motivuje k produkci balastních výsledků. Metodika hodnocení výzkumu demotivuje výzkumníky ve veřejné sféře od spolupráce s aplikační sférou. Existující grantový systém generuje nadměrnou administrativu, aniž by dokázal podpořit ambiciózní výzkumné záměry a otevřít se zahraničním hodnotitelům nebo uchazečům. Výzkumné organizace se vyznačují malou schopností strategického řízení a plánování výzkumné činnosti. Chybí schopnost nastavení ambiciózních cílů a unikátnost je spíše potlačována než podporována. Zcela chybí systematické vzdělávání lidských zdrojů a přetrvává nedostatečná kvalita podpůrných procesů. Výzkumné týmy nejsou manažersky ani psychologicky připraveny na rozvoj pracoviště a vzhledem ke své průměrnosti mají nízkou motivaci ucházet se o špičkové zahraniční odborníky. Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků v ČR patří k nejnižším v EU. Výzkumné prostředí je strnulé, uzavřené novým přístupům a vede až ke konzervaci kultury, která nevytváří stimulující prostředí nutné pro kvalitní výzkum včetně lpění na hierarchické struktuře řízení místo meritokracie, nevyhovující věkové struktuře a zastaralým praktikám při výběru zaměstnanců. Přetrvává tendence k setrvávání na domovském pracovišti uvnitř téhož výzkumného týmu po celou vědeckou kariéru. ČR patří k zemím s nejvyšším podílem nemobilních výzkumníků, což má negativní důsledky pro dosahování a udržení špičkové úrovně výzkumu. Přestože je nastaven poměrně štědrý mechanismus podpory účasti v zahraničních grantových soutěžích, je zde jen malý zájem o prosazení se v mezinárodní konkurenci. Zcela chybí strategie mezinárodní spolupráce, která je navíc jen zřídka podporována, často i z obavy o odliv mozků (nebo z prosté české závisti nad zahraniční cestou kolegy). Spíše výjimečně existuje kvalitní, klientsky orientovaná a mezinárodně zkušená podpora v podobě grantového managementu (osobně jsem se několikrát zúčastnil konferencí představitelů grantového managementu v EU i v USA a mohu potvrdit, že až na jednu výjimku jsem na českou stopu nenarazil). Dokument se zabývá i malou spoluprací výzkumných organizací s aplikační sférou, což vede k obecně nízké aplikační relevanci výzkumu v ČR. Stejně tristní je i čtení o lidských zdrojích ve výzkumu a vývoji a jejich schopnosti dosahovat excelentních výsledků. Mohl bych v obrazu naší vědy podaném v RIS3 pokračovat, myslím si však, že obrázek našeho výzkumu už je téměř dokonalý.

Český systém tuto funkci neplní

A nyní otázka. Skutečně má daňový poplatník přispět vyšší mírou k podpoře uvedeného prostředí výzkumné a vývojové činnosti? Předpokládám, že i většina těch výzkumníků, kteří to s výzkumem myslí doopravdy a není to pro ně pouze profesní volba z důvodu bydlení v sousední vesnici, by asi byla na pochybách.