Dovolte, abych napřed, než přednesu to, co chci říct, řekl, že mám konflikt zájmu. Já jsem lékař, ale doma mám manželku magistru farmacie, která je klinickou farmaceutkou a mám od ní tyto informace.

8114 - pozměňovací návrh, který přednesl předřečník, říká doslova: Léky na předpis nemusí být vydávané magistrem farmacie, který se studuje čtyři, někdo i pět let, ale klidně vám to může dovézt kurýr z nějakého skladu, doveze vám lék, řekne tady to máte, děkuji, podepište mi to. Tak takhle to, prosím, nemá být. Nebo pokud to takhle má být a tohle by prošlo, zrušme magisterské studium, tedy myslím magistry farmacie, protože oni vlastně už nepotřebují v tento moment být.

Počítač vyhodnotí, že jste tady zadal lék, elektronizace, přijde to někam, obchod vám vydá tento lék. V tomto případě k čemu máme vůbec lékárny? Víte, lékárna není jako obchod, jako drogerie. Je to v současné době samozřejmě i byznys, ale je to především místo, kde vám k tomu léku má něco říct magistr farmacie, zjistit interakce, povědět vám něco a tak dále. Zkrátka a dobře někdy to možná i nahrazuje toho lékaře, který není a do budoucna nebudou.

Tedy za mě je to něco, co asi nepatří a nebo můžeme, ale zrušme tedy v tomto ohledu lékárny a nahraďme je elektronickými výdejnami nebo e-shopy nebo zásilkovými službami. Je to varianta. Já se tomu nebráním, ale chtěl jsem vám jenom říct, kde je ten problém. Magistři se tomu strašně brání, říkají: tak potom my už jsme tu k ničemu.