Často mi v posledních týdnech volají různí novináři. Ptají se často, proč za stranu Republika kandidují stávající senátoři Lebeda, Krejča a Janeček. Strana Republika je pravicová, jak je prý možné, že za ni kandidují senátoři, původně zvolení za ČSSD. Mnohokrát jsem to novinářům vysvětloval, ale zatím jsem v médiích toto vysvětlení nenašel. Je možné, že v České republice působí média na nějaké paralelní linii, někde, kam část lidí nedohlédne, tedy neviditelná média? Anebo novináři, když nedostanou odpověď takovou, jakou chtějí slyšet, tedy takovou, jakou mají svými pasáky nařízeno publikovat, prostě rozhovor nezveřejní? Ať už je to jak chce, objasním tady velmi jednoduše, proč bývalí senátoři ČSSD kandidují pod hlavičkou Republiky.

Co je to pravice?

Pro snadnější pochopení nejdříve vysvětlím, jak je to s tou pravicovostí politické strany Republika. V České republice nikdy nebyla žádná opravdu pravicová strana. Možná někdy v začátcích svého působení ODS dávala naději, že půjde tím směrem, ale to už dávno není pravda. Žádná strana se tady nikdy nechovala pravicově, a proto díky stranám, které sice hlásaly pravicovost, ale ve skutečnosti se chovaly levicově (zvyšování daní, zhoršování podnikatelského prostředí, likvidace pracovních míst), dostalo slovo „pravice“ negativní příchuť. Jak má vypadat opravdová pravice tedy v ČR vlastně nikdo neví, kromě lidí, kteří měli možnost žít a pracovat (legálně) dlouhodobě v „západní“ cizině.

Ven z krabice.

Nechci, a nikdy v životě jsem nechtěl, být zařazovaný do nějaké jasně vymezené kategorie – tedy být hozen do nějaké krabice. Člověk v krabici má velmi omezené možnosti hledat nová řešení, je svázán danými pravidly, nemůže vybočit, efektivně reagovat, a to ani v případě, že věci se nepohybují správným směrem. Proto ani Republika není v krabici. Nejsme tvrdě pravicová strana – nepovažujeme za nutné být věřící, chceme podporovat slabé a potřebné, nemáme averzi vůči homosexuálům apod. To a spousta dalších aspektů by nám z té krabice nějak trčelo ven. Chceme jednoduše prosazovat věci, které jsou správné a potřebné, a je nám úplně jedno, jestli patří do „pravicové“ nebo „levicové“ krabice. A myslíme to vážně, a proto mezi sebou máme lidi, kteří to chápou stejně.