Tyto výroky jsou nejen segregační a ze své podstaty zastaralé, ale také v rozporu s tím, k čemu se Česká republika zavázala v rámci mezinárodního práva.

„Není možné, aby hlava státu tímto bezprecedentním způsobem zpochybňovala lidská práva, mezi něž patří i rovnocenný přístup ke vzdělání pro všechny osoby bez rozdílu. Zemanovy výroky o tom, že inkluzivní vzdělávání je neštěstí, svědčí buďto o prezidentově naprosté neznalosti anebo vědomé snaze segregovat už tak znevýhodněnou část obyvatel. K takové společnosti se nechceme vracet. Naopak země, které inkluzivní vzdělávání uplatňují, jako Německo, Rakousko či skandinávské státy, dokáží této výzvě čelit jak v rovině lidské, tedy plnohodnotného života ve společnosti, tak z hlediska ekonomických dopadů,“ uvádí Jana Drápalová, úřadující předsedkyně zelených.

SZ považuje za důležité, aby vzdělání nebylo omezováno jakýmikoliv handicapy, ale bylo otevřeno bez rozdílu všem, v duchu mezinárodního práva. Článek 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, který Česká republika v roce 2007 podepsala a o dva roky později ratifikovala, státy přímo a doslova zavazuje k tomu, aby zajistily osobám s postižením rovnocenný přístup ke vzdělání, tj. aby mohly chodit do běžné školy a mohly se vzdělávat celý život, a stejně tak, aby mohly chodit do školy společně s osobami bez postižení.

Smyslem inkluzivního vzdělávání není jen odstraňování překážek, které často nemají nic společného se samotnou schopností a touhou se učit. SZ inkluzivní vzdělávání vnímá jako nezbytnou, pedagogicky vedenou přípravu na život ve společnosti, který se neodehrává v oplocených výbězích, rozdělených podle stupně postižení nebo normality.

Česká republika v roce 2007 podepsala a od dva roky později ratifikovala Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a spolu s dalšími 151 státy světa se tak zavázala k zavedením inkluzivních opatření, které mají pomoci osobám s postižením začlenit se do běžné společnosti a života. Jinými slovy nabýt práv, které jim jsou v celé řadě (životních) situací dodnes upírána. Čl. 24 Úmluvy navíc státy přímo a doslova zavazuje k tomu, aby zajistily osobám s postižením rovnocenný přístup ke vzdělání, tj. aby mohly chodit do běžné školy a mohly se vzdělávat celý život, a stejně tak, aby mohly chodit do školy společně s osobami bez postižení. Totéž pak platí v případě evropského rámce, kde Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou Evropu jednoznačně hovoří o podpoře a zavádění takových inkluzivních opatření, které mají vést k úplnému začlenění osob s postižením do běžného vzdělávacího systému.