Děkuji. Vážené paní a pánové, vážený pane předsedající, já jsem si - abych nebyl snad nařčen z nějaké ideologické přednášky - připravil několik poznámek k tomu, co vypracovala Ekumenická akademie. Tady je ten text, je to dlouhé, nebudu to nijak číst, jenom na to tu a tam odkážu, abychom si vysvětlili, co to znamená CETA, co tedy je součástí takové dohody mezi Evropskou unií a Kanadou. Mimo jiné jeden z těch textů v této vysvětlující knize mluví o tom, jak ohrožuje tato smlouva klimaticko-energetickou politiku, jak ohrožuje spotřebitele, jak ohrožuje práva občanů České republiky a jakým způsobem probíhala ratifikace v Evropě a jak probíhá v členských státech, jakým způsobem má vliv na veřejné zakázky.

Začnu netradičně. Když se v obchodech v České republice objevila vejce, která hrozila nákazou salmonely, český výrobce vybil celý chov slepic a postaral se o to, aby platily české předpisy, české technické normy, normy pro potraviny a zákon o ochraně spotřebitele. Když jsme dovezli do České republiky otrávená vejce z jiného státu Evropské unie, tak jsme se doslechli v České televizi, v Českém rozhlase, ale i v jiných soukromých médiích, že se to může stát znovu, že prostě v tomto státě jsou nižší kvalitativní požadavky na tuto potravinu a dokonce jsme si vyslechli zástupkyni jednoho výrobce - a teď nechci poškozovat žádnou z firem působících v České republice, ať má takového nebo onakého vlastníka - že vlastně zpracováním těch vajec nedošlo k ohrožení života lidí a ani dětí, protože těch věnečků by museli sníst ne jeden nebo jedno balení, ale více balení. Tak se ptám, kde jsme se to ocitli. Kde jsme se to ocitli, že s klidným svědomím budeme hlasovat pro mezinárodní smlouvu, která nenaplňuje žádný ze standardů, na které byli občané České republiky zvyklí. Ptám se, jak je možné, že našim výrobcům a producentům nařídíme, když vajíčka, která by nebyla tepelně zpracovaná, mohou - ne že se něco stalo, ale mohou - způsobit nějakou epidemii salmonelózy, nařídíme vybít celý chov a když to sem dovezeme ze zahraničí, byť z Evropské unie - a to ještě nemáme tuhle smlouvu, když v té Kanadě jsou mnohem méně přísná pravidla, než jsme na ně zvyklí - tak se neděje nic, ještě to omlouváme. A při té vší hrůze vláda České republiky s klidným svědomím řekne, že utratí půl miliardy korun za to, že vykoupí výrobní zařízení a technické prostředky od podniku, který tady produkuje české vepřové maso. A vykoupí to proč? Aby zlikvidovala tento podnik! A my tady mluvíme o tom, jak se zdražilo máslo, jak se zdražuje mléko, jak se zdražují potraviny a přesto, že se tady dohadujeme o tom, jestli bude na platy ve školství, tak utratíme půl miliardy za to, abychom vykoupili výrobní podnik, který je v zisku a potom ještě zaplatíme peníze za to, abychom ho zlikvidovali? Za peníze daňových poplatníků tato vláda likviduje podnik, který produkuje české výrobky za české mzdy a my se ho pokusíme zlikvidovat pro nějaký malicherný důvod? Nezlobte se na mě. Ten podnik je v jižních Čechách, já ho dobře znám, znám i to místo, znám dokonce i to pietní místo, které je velmi dobře upraveno, také tam pravidelně chodím na rozdíl od jiných, kteří tam v životě nebyli a dlouho o tom povídají. A už mi to opravdu připadá, že se tady část lidí buď zbláznila nebo se nechává platit ze zahraničí, aby zlikvidovala českou produkci, aby poškodila české občany, aby nás uvrhla do područí nějakého ekonomického zájmu někoho úplně jiného.

Takže promiňte, že jsem se trochu rozčílil a říkám, že mi ta smlouva vadí. Vadí mi zejména proto, že nedosahuje standardů, které od roku 1992, podotýkám 1992, byl to ještě zákon Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky, který měl moderním způsobem chránit české spotřebitele. A my navzdory tomuto zákonu tady uzavřeme smlouvu, která je v rozporu s tímto zákonem a s těmi standardy pro ochranu spotřebitele, které jsme zákonem občanům České republiky zajistili. A z čeho budeme vycházet, když budeme přijímat tuto smlouvu? Z toho, že nám to občané České republiky odpustí? Že se s námi nebudou soudit, se státem, za to, že jsme poškodili jejich zdraví? Myslíte to úplně vážně, tu smlouvu? Myslíte si, že to musíme přijmout, za každou cenu poškozovat vlastní občany?

A kdybych si pomohl citátem, tak si pomohu citátem v oblasti zdraví. Totiž právo duševního vlastnictví v oblasti léčiv. Kanaďané už teď platí za léky na předpis více než spotřebitel v ostatních rozvinutých zemích. To je z velké části kvůli režimu duševního vlastnictví, který je výjimečně příznivý pro držitele patentů léčiv a výrobce značkových farmaceutik. CETA je pro Kanadu zvlášť problematická, protože od vlád vyžaduje jednostranné změny regulace patentů, které vyženou ceny léčiv ještě výše.

Dobře, tak my si tady zlikvidujeme - teď jsem mluvil o chovu prasat - my si tady zlikvidujeme i výrobu léčiv? Protože když sem budeme dovážet léčiva z Kanady na základě této smlouvy, tak to bude legální, bude to samozřejmě na základě této smlouvy bez cel apod., ale není vám to trochu hloupé, že jsme se ocitli v situaci, kdy náš výrobce je na tom hůř než výrobce v zahraničí a my mu to ještě zdotujeme?

Já se docela jednoduše zeptám - pro koho to je výhodné? Je to výhodné pro Evropu? Je to výhodné pro Českou republiku? Nesnižuje to naše suverénní rozhodování? Je vám opravdu všem, jak tady sedíte, lhostejné, že někdo nám nařizuje věci, které jsme si zákonem upravili tak, aby nám to nikdo nemohl nařídit a nemohl porušit práva těch spotřebitelů, práva občanů České republiky?

A my tady odevzdáváme trh v devadesátých letech, dostaly se sem řetězce, které říkají, že dokonce všech sedm výrobků z deseti je z České republiky, ale pak se vyhlásí týden francouzský, řecký, velmi problematický z pohledu reklamy, a další týdny, ve kterých to neplatí. A my jsme tady diskutovali o velké tržní síle, ale našli se lidé, kteří říkali, že to ohrožuje svobodný trh. Tak dobře, tak když to ohrožuje svobodný trh, tak tím velkým podporovatelem svobodného trhu je Čínská lidová republika a my to také uděláme a potom co budeme dělat s českou cenovou úrovní, českou mzdovou úrovní, s těmi výrobci v Čechách, jim řekneme: sorry, nebo někdo řekne promiňte, a my vás zlikvidujeme. Náhodou není slibem, ústavním slibem poslance českého parlamentu, že bude dbát zájmu všeho lidu? Mám to citovat z Ústavy České republiky? A ty zájmy jsou kde? Jsou to zájmy občanů České republiky, kteří vás budou volit, když budete na kandidátních listinách v říjnu letošního roku, a nebo jsou to zájmy občanů jiných států, které jsou vám přednější?

Co vás vede k tomu, že tu smlouvu chcete schválit, když je pro nás nevýhodná, když snižuje standard ochrany zdraví, ochrany spotřebitele proti tomu, který tady od roku 1992 máme, v České republice od roku 1993, protože zákonem č. 4/1993 Sb. byl tento zákon převeden do právního řádu České republiky takzvanou recepční normou? Ne všechny zákony Federálního shromáždění byly takto převedeny. Ale tenhle platí. A my jsme ho nezměnili předtím, než vyjednáváme o ratifikaci této smlouvy. A nevidím důvod, proč bychom to měli ratifikovat. Ono nám nestačí, pravděpodobně jako informace, že když jsme se postavili proti kvótám, pravda, na rozdíl od Maďarska a Slovenska jsme to nežalovali u Evropského soudního dvora, promiňte mi, nově nazváno Soudní dvůr Evropské unie, abych byl přesný, tak ale přesto nám eurokomisař vzkázal, že jestli ty migranty nepřevezmeme, tak nám to soudně nařídí. A myslíte si, že to není v rozporu s tím usnesením, pro které většina z nás hlasovala, že to česká vláda nemá přijmout a že má udělat všechny kroky, aby tomu tak nebylo? Kde je váš pocit suverenity, suverenity vlastního národa? A když ne suverenity, kterou někteří považujete za sdílnou lepší než je ta suverenity státu, kde je aspoň pocit identity, ztotožnění se s potřebami občanů České republiky? Záměrně nepoužívám národa, abyste mne někdo neobvinil z nějakého nacionalismu, ale ptám se tedy: jak je možné, že nad tím neuvažujeme? Je to snad nějaká technická norma? Je to věc jenom jakési úvahy, ve které nám nic nehrozí? Ono nám nic nehrozí ve věci léčiv, ve věci potravin, ve věci ochrany životního prostředí? Četli jste tu smlouvu? Je vám jasné, co v ní je? Nevadí vám, že část jednání byla utajena? A nevadí vám, že chemické továrny v Evropě jaksi přebírají moc nad parlamenty, a teď nemyslím jenom České republiky, že korporace jsou silnější než státy? Necháme si ukrást stát? Ta otázka je zcela legitimní, protože jestli budeme ve vleku nařízení, těch jednotlivých, a zažil jsem to tady minulý týden, o tom, že všechno není kšeft, tak ti, kteří na mne křičeli, že všechno není kšeft, tak proč tady na ten, promiňte mi, kšeft, který ponižuje občany České republiky, odebírá jim práva ochrany spotřebitele, odebírá jim právo na zdravé potraviny, které nebudou zpracovány z geneticky modifikovaných zemědělských plodin, to vám to opravdu nevadí? Dneska nevystoupí nikdo z vás o tom, že to není kšeft? Dobře, ale v tom případě vám nemohu věřit jediné slovo, které jste vy, kteří jste na mne tady křičeli minulý týden, řekli, protože tam nešlo v té smlouvě o zrušení zákona o zákazu vývozů do elektrárny v Búšehru o žádné poškození českého občana, o žádné jeho standardy. Tam šlo jenom o to, že české podniky mohou nebo nemohou vyvážet do zahraničí, kdežto tady se dohadujeme o tom, že se sem smí dovážet něco, co u nás český výrobce nesmí pustit na trh. Proč vám to nevadí? Jako kde jsme se to ocitli? Můžete mi říct, proč jsme si třeba tady nevyslechli, alespoň ve výborech, mezi prvním a druhým čtením, to, jak se argumentovalo v Evropském parlamentu? A to nebyli jenom poslanci té frakce Sjednocené evropské levice a Severské zelené levice, to byla řada poslanců jiných politických uskupení, ať už nalevo nebo napravo, to není pravolevý spor tohle, to je spor o tom, jestli máme pocit vlastní suverenity a schopnosti chránit naše občany, ale to většinu nezajímá. Většina řekne: promiňte mi, nebudu přesně citovat a tedy nebudu ani říkat, kdo je autorem toho výroku, že radši bude se mýlit s americkým prezidentem, než by měl pravdu s někým jiným. A já si takhle nedovolím uvažovat, když jde o tak vážnou věc jako jsou geneticky modifikované potraviny, když jde o snížení kvality výrobků pro občana České republiky. A jestliže mi, promiňte, nevadila, tak, jak tady říkal pan ministr Zaorálek, ta obecná smlouva o spolupráci s Kanadou, i když měla řadu peripetií, ale nevadila, protože na základě té se můžeme dostat v diskusi k tomu, co je zájmem občanů Kanady a co je zájmem občanů České republiky, potažmo Evropy. To byla platforma pro jednání, kdežto tohle není platforma pro jednání. CETA je mezinárodní smlouva, která podle článku 10 Ústavy České republiky může být nadřazena nad zákon. A bude mít v hierarchii rozhodování českých soudů přednost před tím zákonem na ochranu spotřebitele, ale to mi sakra vadí. A velmi mi to vadí, protože pro ten zákon na ochranu spotřebitele jsem hlasoval několikrát, považuji ho za potřebný, považuji to za svoji ne politickou, ale občanskou povinnost a odpovědnost člověka, který o tom může rozhodnout, ale o tomhle rozhodnout nechci pozitivně. Proč? Protože to vlastně popírá mé rozhodnutí z minulosti, které jsem přijal, že mám zájem chránit občana České republiky před tím, aby nejedl jedovaté potraviny, aby měl výrobky, které ho mohou poškodit, aby nebral léky, které mu mohou více uškodit než pomoci, a aby, promiňte mi, neměl zdravé životní prostředí, protože jakmile ty státy dostanou tu možnost, tak, jak jsme zažili nedávno při jednání v Paříži, pan americký prezident Donald Trump říkal: sice můj předchůdce přijal Pařížskou dohodu, ale já ji přijmout nechci, já ji odmítnu.

Co bych dodržoval nějaké ekologické limity? Co je mi do toho? Nebo ochranu ovzduší: to my jako Američané dělat nebudeme.

Když tohle přijmeme, kdo zaručí, že Kanada neřekne: máme teď výhodu, můžeme více vyrábět, protože budeme více vyvážet do Evropy a jestliže můžeme víc vyvážet do Evropy, v tom případě potřebujeme zvýšit kapacitu výroby a limity, které máme na ochranu životního prostředí, prostě dodržovat nebudeme. A to v té smlouvě je, že mají mít výhodu proti nám. Smlouva není rovnoprávná. A znovu říkám, není to žádná ideologická věc. Je to ekumenická akademie, která to zpracovala. Není to pohled, který by byl pohledem jenom KSČM. Je to pohled, který je založen na široké diskusi odborníků ze všech částí politického spektra, odborníků na to, co mezinárodní smlouva může, nebo nemůže způsobit v obchodních vztazích. Na rovinu říkám, že nejsem liberál, protože liberální prostředí, liberální politika většinou vedla k velkému krachu, k věcem, které znamenaly velké potíže ne pro jednotlivce, ale pro celé národy a státy. Já jsem pro to, abychom si uvědomili, jaký je zájem a jak ho můžeme naplnit, abychom občana České republiky ochránili. A mimo jiné je to naše povinnost, protože jsme takový ústavní slib dali.

Když se podívám na jednotlivé kapitoly smlouvy, ochrana investic a urovnání sporů ve smlouvě CETA. Copak vy v té smlouvě nevidíte, že je tam velmi nerovnoprávné postavení našich výrobců s výrobci za Atlantským oceánem? Já jsem jako advokát v 90. letech řešil řadu sporů se zahraničními subjekty a vždycky jsem se děsil, když tam byla rozhodčí doložka. Venkoncem si můžeme vzít některé rozhodčí spory, které tady vedla Česká republika, a na stejných dokumentech vlastníci televize NOVA sice spor vyhráli, ale Česká republika spor prohrála a 10,5 mld. zaplatili daňoví poplatníci za neochráněnou investici americké CET 21. Řeknete si, že Česká republika si najala špatné advokáty u rozhodčího soudu. Nejsem přesvědčen, že byli špatní.

Když se podívám na jednotlivé spory, jednotlivá rozhodnutí rozhodců, myslíte si, že to bylo ve prospěch občanů České republiky. Neplatíme náhodou zahraničním investorům více, než platí ostatní státy? Máme tam rovnoprávné postavení? Můžeme říct, že rozhodčí doložku ve smlouvách neuzavřeme? Budou rozhodovat soudy České republiky podle českého právního režimu, když to bude v České republice? A podotýkám, že v Evropské unii platí princip subsidiarity. To znamená, že český soud je vždycky příslušný sporu, když jde o spor, který je chráněn evropským právem. Princip subsidiarity je jeden ze základních principů fungování soudní soustavy a justiční soustavy, to znamená policie, státních zástupců, nebo prokurátorů, jak v kterých státech a soudu. Ten princip platí. Ten český soud má stejné pravomoci jako soud v Holandsku. Ale u rozhodčího soudu, když si řekneme, že to bude holandský rozhodčí soud, neskončíme náhodou jako se sporem Česká republika a americký investor v televizi NOVA za 10,5 mld. v mínusu? Nepřipadá vám to nerovnoprávné postavení? Já s tím opravdu nesouhlasím. Já jsem přesvědčen, že to je první moment, kdy se Česká republika ocitá, promiňte mi, v podřízené pozici vůči investorům. Chápu, že když někdo do něčeho dává peníze, tak je chce zpět s příslušnou mírou zisku. Nejsem ten, který by křičel, že všechen zisk, který se odvede, má zůstat tady. Tak to u nás není, takové zákony nemáme. Ale na druhou stranu proč bych měl trpět, že se odvede více, než je zisk.

Pokud jde o finanční služby, které jsou obsaženy ve smlouvě. To je vůbec zajímavá kapitola. Tam je občan v podstatě bezprávný. Práva mají banky. Stát je banka? Občan je vůči bance nějak neochranitelný? Já jsem přesvědčen, že ne. Česká republika je ukázka toho, jak se neumí občan chovat vůči bankovním ústavům. Vždyť tady se vyhlašuje nejabsurdnější poplatek v bankách. Na to bychom si měli dát pozor, než přijmeme nějakou mezinárodní smlouvu, jestli vlastně chráníme člověka, který má nějaké úspory, dá je do banky a oni za to, že spravují peníze, mu je ještě berou místo toho, aby mu platili za to, že mohou s jeho řádně uspořenými penězi nakládat. Ale nám je to jedno. My pravděpodobně zvedneme ruku, já tedy ne, pro smlouvu CETA a zase na tom budeme hůř, než jsme dnes vůči bankám jako občané České republiky.

Pokud jde o kapitolu, která se týká veřejných služeb. To je výborná kapitola. My už jsme tady udělali jeden krok, se kterým já zásadně nesouhlasím a bojoval jsem proti němu, že jsme rozdělili ochranu vlastnictví v rozporu s ústavou. Podle Ústavy České republiky, a citoval jsem to tady při projednávání zákona o registru smluv, jsou všechny druhy vlastnictví postaveny na roveň a ochrana všech druhů vlastnictví musí být stejná, ale my jsme si tady přijali zákon, ve kterém soukromý solární baron, který vybírá stamiliardy ze státního rozpočtu, a to už nějakou dobu od roku 2006, respektive 2007, má více práv, než má, promiňte mi, městská teplárna. Protože nic nezveřejňuje, nic nemusí, jenom vybírá ze státního rozpočtu poplatky za čistou solární energii, ale městská teplárna bude muset zveřejnit všechny smlouvy, protože je městská. Kde je princip rovnosti vlastnictví? Mluvím schválně o dodávce tepla. Teď si představte, jak je ve smlouvě ochrana veřejných služeb. Nula. Veřejné služby nechráníme, za to když to bude provádět privátní subjekt, samozřejmě to zaplatíme. Mimo jiné, nemáme hodně špatnou zkušenost s tím, jak nakládají zahraniční investoři s našimi vodními zdroji, s dodávkami vody v jednotlivých městech? Vám se zdá cena vody dobrá, přijatelná pro všechny občany? Nota bene, když jsme na rozvodí tří moří a všechna voda od nás odtéká a my si musíme chránit to, aby u nás alespoň nějaká zůstala v době, kdy nás ohrožuje sucho, mimo jiné jsme tady o tom diskutovali minulý týden. To není veřejná služba - dodávka vody, dodávka elektřiny a podobně?

A jestliže tyto služby budeme zase primárně privatizovat a nebudeme si je chránit, promiňte mi, k čemu tady budeme sedět? O čem budeme rozhodovat? O tom, jestli se jeden s druhým lépe pohádáme? Jak dlouho si myslíte, že to ti lidé budou trpět? K čemu to bude?

A to stejné v té kapitole obchod se službami. To už je vůbec ponížení veřejných služeb. Když si porovnám veřejné služby v České republice a téměř sousedním Švýcarsku, kde samozřejmě ty kantony, města, ale i Švýcarský stát si udržuje vliv na to, jakým způsobem bude ty služby nabízet, od dopravy přes energii, přes úklid, ale i zdravotnictví. Když jsme tady měli zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, tak přece zdrojem nebo příkladem toho zákona byl právě švýcarský model, kdy ten kanton opravdu jako zřizovatel měl velká práva na to, aby všechny prostředky, které jdou ze zdravotního pojištění, skončily v péči o pacienty. Ale mi máme raději akciovky a s. r .o., abychom tvořili spíše zisk, než abychom mluvili o tom, že to konkrétní, co zřizuje stát jako službu, jako péči, tedy zdraví lidu, fungovalo, ten systém, pro to, proč byl založen, tzn. pro péči o zdraví.

Krásná kapitola je Omezení vládní regulace. To bych se musel opravdu..., to už je výsměch. To už ty korporace říkají: Zkuste si nás omezit, zkuste si nás regulovat, však my vám dáme u těch arbitráží. A ta vláda je parta šašků, která bude sloužit? A teď je jedno, jestli je levicová, pravicová, taková nebo maková, jestli to je v království nebo v republikánském zřízení. Vždyť to je v té smlouvě napsáno, že je regulovat nesmíme. Až se to začne naplňovat, co budete dělat? Vy, kteří budete sedět ve vládních lavicích v příštím volebním období? Budete na to koukat, že vám nějaký koncern, který bude mít sídlo v Montrealu nebo Otavě nebo jinde, řekne: Tak to ne, miláčkové, tohle regulovat nesmíte. To je součást smlouvy, kterou jste uzavřeli, a koukejte nám to odevzdat.

Tak, víte, mně to opravdu vadí. Oni tomu říkají více spolupráce, méně regulace. Jaká bude spolupráce, když vy nebudete mít žádnou pravomoc to regulovat, a oni budou říkat: My chceme spolupracovat, ale podle našich pravidel. Dobře, možná vám to nevadí. Mně jo.

O patentech a autorských právech už jsem mluvil. To se tady stalo už jednou. My jsme odevzdali svá patentová práva Evropě, ale dobře, občané České republiky se rozhodli svobodně v referendu, že vstoupíme do Evropské unie, pravda, za jiných podmínek, než za Lisabonské smlouvy, a primární patent tedy není na nás, dokonce ta ochrana, dokud to nenapíšete v angličtině nebo v těch jazycích, které jsou pro patentové právo uznáno, tak je to pro nás, to patentové řízení, až sekundární, nikoli primární.

O ohrožení zemědělského trhu a kvality potravin, s tím jsem začal, protože to mě rozčílilo na smlouvě nejvíc. A o ochraně klimatu jsem také mluvil, nebudu se tedy opakovat. Já s tím prostě nesouhlasím. Nesouhlasím s tím z principiálních důvodů. Nechci tady číst těch, promiňte mi, abych byl přesný, 80 stránek toho textu, který vytvořila Ekumenická akademie. A schválně jsem si vzal cizí dokument, nikoli vlastní, abych si potvrdil, že se nemýlím, když jsem tu smlouvu četl, že to není nějaké mé ideologické zaměření, že to je opravdu, řekl bych, občanský postoj k tomu, že se musíme chránit proti mezinárodním smlouvám, které nám odebírají jako občanům České republiky, jako lidu některé země, suverenitu. Suverenitu v tom, že si to uděláme podle sebe. A já často cituji článek I odstavec 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který vyšel u nás jako mezinárodní smlouva číslo 120/1976 Sb., že každý stát, každý národ, má právo na vlastní politický režim a na využívání svých přírodních zdrojů. Ale my se toho chceme zbavit, toho našeho práva, které je dáno nejvyšší mezinárodní smlouvou mezi všemi smlouvami. To je totiž převod Charty OSN do platného mezinárodního práva.

O právech pracujících budou mluvit jiní kolegové z našeho poslaneckého klubu a nebudu jim brát slovo.

Samozřejmě, že jsou tam nebezpečí pro Kanadu, pokud by Brusel zatlačil na pilu v některých věcech a vyjednal si rozhodování toho Soudního dvora Evropské unie. Ale ten nám není nakloněn. Není nakloněn státům, jako je Česká republika. A musím říct, že samotný ratifikační proces je, podle mého soudu, stižen docela, promiňte mi, nátlakem těch, pro který je výhodný. Je tedy stižen nesvobodou rozhodování těch, kteří byli zvoleni ať už do Evropského parlamentu nebo do národních parlamentů jednotlivých evropských států.

A nevím, jestli jsem vás přesvědčil. Nevím, jestli moje argumenty stály za to, abyste nad nimi uvažovali. Ale já jsem si ověřil, že můj názor, který vycházel z mého přesvědčení, není názorem ojedinělým, že to není názor ani ideologický ani nějak politicky predikovaný. Je to názor velké skupiny lidí bez rozdílu politického zaměření, bez rozdílu víry, na to, že tato smlouva není pro Evropu a není pro Českou republiku výhodná. Nemohu a nebudu pro ni hlasovat.