Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, já budu stručný, ale nemohu si odpustit jednu věc, resp. dvě, které chci říct k této debatě v obecné rozpravě. Nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh. A proč? Protože pro mě je nejpodstatnější právě princip té dohody. Vzhledem k tomu, do jakého postavení, nejen Poslaneckou sněmovnu, ale i Senát, dostal nález Ústavního soudu, jsem přesvědčen, že pokud chceme nějakým způsobem vyjádřit schopnost politického jednání a odmítnout ten krok Ústavního soudu, tak je potřeba ten princip dohody dát nade vše.

To znamená, že budeme dělat jenom to, co nám Ústavní soud v podstatě zrušil. Proto jsem nechtěl diskutovat o jednom volebním obvodu, přestože si to dovedu představit, ale to zrušeno není. Takže to byl pro mě jeden ze základů té dohody při těch politických jednání předsedů politických stran. Samozřejmě, že ohlašuji střet zájmů jako většina z nás, kteří budou kandidovat, a já navíc jako předseda politické strany. Ale já ten střet zájmu vnímám tak, že je to střet, který musíme podstoupit, abychom obstáli jako lidé, kteří jsou odpovědní za vývoj v této zemi.

Proto také nebudu podporovat žádný pozměňovací návrh, který je veden sice dobrou snahou, ale nemíří k nápravě toho, co bylo zrušeno. Ať už to je zemské zřízení nebo zemský princip, a přitom bych se mohl přihlásit ke svému článku tenkrát v časopise Veřejná správa z roku 1990 v březnu, kdy jsem se poprvé setkal s bývalým předsedou České národní rady Jaroslavem (?) Šafaříkem a diskutovali jsme na tom, jak by měla vypadat Česká národní rada v těch nových podmínkách. Já jsem přesvědčen o tom, že to je možné, ale v tuhle chvíli nehlasovatelné, nebo resp. nemožné projednat, protože to má mnoho konsekvencí, na které nemáme čas.

Paní kolegyně Válková tady jasně upozornila na nález Evropského soudu pro lidská práva ve věci Bulharska, který nám dává určitý limit. A tohoto limitu se Ústavní soud vůbec nedržel. V podstatě se vysmál tomu nálezu, tomu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a řekl: Nám je to jedno, že jsou vyhlášené volby, nám je jedno, že je doba kratší než jeden rok, a my prostě se rozhodneme, že jim pěkně zatopíme. A že uděláme překážku, opravdovou překážku v činnosti jiného ústavního orgánu.

Oni přeci dobře ví, dostávají naše programy, takže věděli, že je tady téměř 200 prvních čtení, která jsou neprojednaná. A přesto nám sem vloží rozhodnutí, které musíme učinit, abychom vůbec mohli konat volby. Tady není diskuse o tom, jestli to je nebo není překážka v činnosti jiného ústavního orgánu. A to je podle mého soudu velmi důležité.

Pokud jde o ty věci, které směřují k té dohodě. Já nebudu napadat nic, co povede k tomu, že ta dohoda bude uzavřena tady a že bude uzavřena i na úrovni Senátu. A jestli je podmínkou té dohody, že bude druhé skrutinium, které tady platilo do roku 2000, tak prostě budu pro druhé skrutinium v jakékoliv podobě. A já jsem dokonce přesvědčen, že to ústavně odpovídá tomu, co Česká republika podle Ústavy je. To znamená parlamentní demokracie, která staví své ústavní orgány na základě principu svobodné soutěže politických stran. Prosil bych všechny, abychom tento článek 5 respektovali, protože já nechci náhradu svobodné soutěže politických stran, ani mediokracií, ani velkými finančními prostředky velkých nadnárodních korporací, které si mohou koupit a vytvořit nejen své mediální domy, ale i své politické subjekty na jedno použití. Já jsem přesvědčen, že politické strany se nepřežily. A byť jsem svým založením dialektický materialista a respektuji historický materialismus a vím, že politické strany vznikly v určitém období historického vývoje, tak jsem přesvědčen, že nic takového nebylo přežito, že pořád platí, že to je jedna z nejlepších možností, jakým způsobem dlouhodobě plánovat vývoj společnosti, nacházet tedy určitý společný princip uvažování o tom, jak dál řídit společnost.

Stejně tak budu podporovat aditivní kvorum, na kterém jsme se shodli. Myslím si, že to tady kolega Marek Benda řekl přesně. Prostě jestliže nevyhovuje to násobení pět, deset, patnáct a tak dále, tak nám to těch osm a jedenáct bohatě stačí. Jestli tam bude osm a dvanáct při hlasování není podstatné. Podstatné je, že budeme schopni najít onen kompromis a u toho kompromisu potom prosím, opravdu prosím zástupce politických stran, které mají většinu v Senátu, aby respektovali dlouhou dobu od roku 1996 se vyvíjející tradici, která není zatím významně narušena, že pokud jde o jednací řády, volební obvody Senátu, rozhoduje Senát a my respektujeme rozhodnutí té komory. Nechť tedy pokud jde o volební zákon týkající se voleb do Poslanecké sněmovny, našeho rozhodování, našeho jednacího řádu, respektují kolegové senátoři naši komoru a naše rozhodnutí. O to prosím. Není to obyčejná žádost. Je to prosba, abychom udrželi tuto tradici, protože tak jak říkal předseda Poslanecké sněmovny, ta určitá tradice vytváří právě pevnost toho ústavního systému. A já bych rád, abychom k tomu přispěli. A proto... (Místopředseda Filip si odkašlal.) ...pardon, znovu opakuji, že nebudu hlasovat, a dokonce ani diskutovat o zemské principu, o korespondenční volbě a klidně se k tomu vrátím, nebo ti, kteří nastoupí po nás do Poslanecké sněmovny po volbách, když ten volební zákon přijmeme, že se jím budeme zabývat, že to bude první zákon, který si vezme stálá komise pro Ústavu jako zákon, o kterém by měla diskutovat dlouhou dobu a za rok, za dva prostě dospět k nějakému kompromisu, který bude dlouhodobě udržitelný, nenapadnutelný u Ústavního soudu, respektive napadnutelný bude vždycky, ale neohrozitelný nálezem. To si myslím, že je podstata toho našeho dnešního jednání. Takže dopředu myslím si celkem srozumitelně říkám, že narovnejme to, co od nás Ústavní soud chce, řekněme, že jsme více odpovědní vůči tomuto státu než ústavní soudci a rozhodněme a požádejme naše kolegy v Senátu, aby tu naši dohodu schválili.

Děkuji vám.