Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní a pánové, já budu stručný, ale nemohu si odpustit jednu věc, resp. dvě, které chci říct k této debatě v obecné rozpravě. Nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh. A proč? Protože pro mě je nejpodstatnější právě princip té dohody. Vzhledem k tomu, do jakého postavení, nejen Poslaneckou sněmovnu, ale i Senát, dostal nález Ústavního soudu, jsem přesvědčen, že pokud chceme nějakým způsobem vyjádřit schopnost politického jednání a odmítnout ten krok Ústavního soudu, tak je potřeba ten princip dohody dát nade vše.

To znamená, že budeme dělat jenom to, co nám Ústavní soud v podstatě zrušil. Proto jsem nechtěl diskutovat o jednom volebním obvodu, přestože si to dovedu představit, ale to zrušeno není. Takže to byl pro mě jeden ze základů té dohody při těch politických jednání předsedů politických stran. Samozřejmě, že ohlašuji střet zájmů jako většina z nás, kteří budou kandidovat, a já navíc jako předseda politické strany. Ale já ten střet zájmu vnímám tak, že je to střet, který musíme podstoupit, abychom obstáli jako lidé, kteří jsou odpovědní za vývoj v této zemi.

Proto také nebudu podporovat žádný pozměňovací návrh, který je veden sice dobrou snahou, ale nemíří k nápravě toho, co bylo zrušeno. Ať už to je zemské zřízení nebo zemský princip, a přitom bych se mohl přihlásit ke svému článku tenkrát v časopise Veřejná správa z roku 1990 v březnu, kdy jsem se poprvé setkal s bývalým předsedou České národní rady Jaroslavem (?) Šafaříkem a diskutovali jsme na tom, jak by měla vypadat Česká národní rada v těch nových podmínkách. Já jsem přesvědčen o tom, že to je možné, ale v tuhle chvíli nehlasovatelné, nebo resp. nemožné projednat, protože to má mnoho konsekvencí, na které nemáme čas.