Právo určit horní mez

Podstatou principu tzv. mezinárodní ochrany je očekávání reciprocity. Odmítnu-li dnes azyl tobě, udělíš mi ho, až budu já potřebovat? Na druhé straně jasně vidíme, že pokud se „běžná“ migrace vymkne proporcím, a to buď v jeden okamžik, nebo v průběhu desetiletí, jako to vidíme dnes a na příkladu západoevropských zemí, může se automatická aplikace práva na azyl nebo trvalý pracovní pobyt spojená se slučováním rodin zvrtnout v podstatě v genetické ohrožení přijímající země. Plyne z toho, že kterákoli země musí umět určit horní mez vlastní kapacity pro příjem cizinců. Taková země se tím nevylučuje z klubu zemí uznávajících princip mezinárodní ochrany.

Současná migrační krize má převažující oficiální přívlastek „uprchlická“, proto se málo hovoří o tom, jaký je vlastně obecný standard pro cestování státních příslušníků zemí tzv. třetího světa na západ, či lépe do vízově konzervativnější ČR. Ještě před takovými 20 lety mimochodem platilo, že našinec se do USA dostal hlavně s pomocí přímého pozvání, dostat turistické vízum jen tak nebylo běžné. Má-li dnešní Nigerijec nebo Eritrejec, lhostejno zda muslim, seriózní pozvánku do ČR od instituce nebo fyzické osoby, má na vízum naději, bez takové garance se k nám (na rozdíl třeba od Korejce-turisty) nemá šanci dostat. Je toto něco jiného než naprosto obnažená rasově-ekonomická diskriminace?

Brát nebo vracet?

Má se tedy náš základní, dlouhodobě nekompromisně diferencující přístup změnit „jen“ proto, že v zemi, jejímž státním příslušníkům nedáme běžné vízum z obavy, že v Evropě už zůstanou, vypukne válka? Uvažujme spíše než v intencích práva EU (co se smí a nesmí podle dublinských pravidel apod.), modelově, jako plně suverénní země, jak už se tomu ostatně v některých evropských zemích děje. Nesejde ani na tom, že o nás je zatím malý zájem mezi běženci. Otázka zní, co s takovými osobami, které proniknou ilegálně na naše území, projeví zájem o udělení azylu z politických či humanitárních důvodů a v tomto smyslu je naše legislativa shledá, i přes sebepřísnější metr, jako žadatele oprávněné, byť muslimy nebo kulturně zcela odlišné Afričany apod.