Autor se odkazuje na TENTO text.

Tento názor však považuji za nebezpečný a z ústavně-právního hlediska za značně nepromyšlený. Historie jednoznačně prokázala, že v krizových dobách je to právě monokratická hlava státu (u nás prezident), na níž stojí legitimita celého státu a práva. Krizové situace v dějinách naší země v letech 1938 a 1939 řešil prakticky výlučně prezident (byť se nám jeho řešení nemusí líbit), jelikož parlament (coby kolektivní orgán, na něhož chce Klvaňa přenést pravomoci prezidenta) nebyl akceschopný a nesešel se. Rovněž celá „exilová vláda“ stála na autoritě prezidenta Beneše (a tzv. Státní rady coby poradního sboru prezidenta), jelikož parlament v době války nemohl vůbec zasedat. Prezident sám řešil například i krizovou situaci v roce 1948 v souvislosti s demisí vlády (byť se nám jeho řešení opět nemusí líbit), jelikož se parlament opět vůbec nesešel (předsednictvo Národního shromáždění totiž jednomyslně rozhodlo, že se schůze sněmovny odkládá až do úplného vyřešení vládní krize).  Hlava státu v podobě monokratického orgánu je potřebná, obzvláště v krizových dobách, kdy kolektivní orgány státní moci nejsou „akceschopné“. Jsem přesvědčen, že zrušení úřadu prezidenta republiky by byl nebezpečný krok.

Jak navíc upozorňoval význačný německý odborník na mezinárodní právo veřejné Francis Lawrence Oppenheim, tak „dle mezinárodního práva je nějaká hlava státu vždy nezbytná, protože bez hlavy státu není státu, nýbrž anarchie.“  Pokud Klvaňa chce, aby hlavou státu byl po zrušení funkce prezidenta kolektivní orgán v podobě parlamentu nebo vlády, kopíroval by marxistickou teorii státu a práva, která nahrazovala úřad prezidenta, kolektivní hlavou státu – např. v Polsku byl úřad prezidenta zrušen v roce 1952 a nahrazen kolektivní hlavou státu v podobě Státní rady, v Jugoslávii pak po zrušení úřadu prezidenta plnilo funkci hlavy státu Předsednictvo Jugoslávie, v Bulharsku pak Prezidium Lidového shromáždění a později Státní Rada.  Prakticky ve všech státech došlo (z dobrých důvodů) k ustoupení od tohoto experimentu a k opětovnému zřízení funkce prezidenta republiky. I to dle mého názoru dokazuje zcestnost úvahy T. Klvaně.