Zveřejněné pasáže potvrdily, že dohoda má výrazně oslabit dosud platné nároky na bezpečnost potravin a povede k úpravě mnohem přísnějších interních předpisů pro živočišnou výrobu, než jsou v USA. Pravděpodobně se v příštím roce objeví na pultech prodejen ještě více drůbeže napuštěné chlórem nebo maso zvířat krmených anabolickými steroidy. V USA je cca 70 procent potravin geneticky modifikovaných, takže se můžeme „těšit“ na záplavu těchto potravin i v EU. Největším problémem totiž je, že v USA neplatí tzv. princip předběžné opatrnosti, kdy může být na trh uvedeno pouze zboží zdravotně nezávadné. V USA je to přesně obráceně, může být v prodeji jakékoliv zboží, dokud někdo neprokáže jeho závadnost. V praxi to znamená, že dokud někdo prokazatelně nezemře na následky požití závadné potraviny, je považována za bezpečnou. Dalším požadavkem Američanů je, aby v budoucnu neměly země EU výlučné právo užívat specifické názvy lihovin. Například označení moravská slivovice či francouzský koňak by se nesmělo používat. V opačném případě Washington podle dokumentů hrozí, že zablokuje exportní úlevy pro evropský automobilový průmysl.

TTIP je deklarována jako obchodní dohoda. Doposud bylo smyslem takovýchto dohod, odstraňovat tarifní překážky (cla, kvóty apod.) ve vzájemném obchodu. Jenže tato dohoda v zájmu nadnárodního kapitálu, oslabuje i tzv. netarifní překážky, to znamená například právě již zmiňované hygienické standardy ochrany lidského zdraví, zaměstnaneckých práv apod. To vše bude odstraněno ve prospěch nadnárodních predátorů. Nedávno zveřejněná část dohody Ustanovení pro urovnávání sporů mezi investory a státy (ISDS) znamená, že korporace budou moci žalovat vlády kvůli zákonným normám, které by mohly mít vliv na výši jejich zisků. To je obrovské nebezpečí, které může mít dalekosáhlé následky. Nebezpečí spočívá i v abnormální ochraně investic, kdy např. už pouhé povolení průzkumu těžby (zlato, břidličné plyny)a následné její nepovolení, by mohlo mít devastující účinek na státní rozpočet dotčeného státu, ve formě náhrad ušlého zisku.

Tuto smlouvy je třeba jednoznačně odmítnout, ale obávám se, že naše probruselská vláda, nebude mít k takovému kroku dost odvahy.

Počty případů, kdy jsou státy žalovány nadnárodními korporacemi, rychle narůstají. Ve chvíli, kdy se korporacím podaří prosadit tato smlouva, získají tím obrovský mocenský nástroj k ekonomickému zotročení evropských států a jejich vlád. Tyto vlády se pak stanou už jen pouhými loutkami v rukou globálních finančníků.