Po té, co slogan „řiďme stát jako firmu“ byl opuštěn, neboť přestal táhnout masy lidí, kteří nějak na chvíli pozapomněli, že nejsou zaměstnanci a že nechtějí, aby jim šéf mluvil do osobního života, objevil se na komunální volby pro změnu jeden nový – „prostě se to nějak udělá“. Období, kdy jsme byli řízeni svrchu, tu už bylo a já z příklonu kyvadla (tentokráte však evidentně mírnějšího) opět na tuto stranu našich temných dějin vyvozuji, že se jako společnost vyvíjíme správně, i když docela bolestně. Do budoucna je však třeba věci správně pojmenovávat a cílit svou energii správným směrem. Myslím si totiž, že je to zcela jinak: „Stát se má řídit jako rodina“ a to je moc těžká každodenní práce. Chce se říci přímo sysifovská. Ovšem na druhou stranu práce směřující jasným směrem s jasným cílem a danými principy.

Předně, jak úspěšná firma tak i dobrá rodina investuje do své budoucnosti. U zavedené firmy je to výzkum a inovace, u rodiny je to vzdělávání potomků, aby se měli lépe než jejich rodiče. Cíl státu je tedy zřejmý, konkurenceschopná ekonomika založená na výzkumu a inovacích. Tedy chceme, aby univerzitám, akademii věd a výzkumným institucím ročně stát přidal 20 mld. Kč (téměř nikdo přitom neví, kolik je státní dluh a roční deficit veřejných financí!!!) proto, aby za pár let inkasoval řádově více zpět od rostoucí konkurenceschopné ekonomiky.

V rodině si lidé věří. Ve firmě si věří méně. Aby ekonomika státu fungovala, musíme si ale věřit. Musíme alespoň věřit, že existuje právo a to nám někdo garantuje. Tedy chceme, aby soudy trvaly 14 dní, aby trest ještě měl smysl a zadostiučinění se dostavilo k poškozeným ještě v reálném čase. Aby, když někoho chytí se sedmičkou a existují odposlechy, tak se do týdne vynesl rozsudek na základě existujících zákonů. Soudci zkrátka potřebují více času, více peněz a tedy buď víc asistentů, nebo méně byrokracie. Nejspíše všeho trochu. Tedy chceme pro soudce 5000 nových asistentů, ne digitalizaci (justice), která ještě nikdy ničemu nepomohla, jen zvýšila byrokracii.