Detroit se stal symbolem průmyslového a technologického zázraku Spojených států od počátku 20. století. Místní pracovní místa v automobilkách představovala vrchol tehdejší životní úrovně střední třídy. Každý pracovník si mohl za svou mzdu dovolit nejen automobil, ale také bydlení v rodinném domě. Automobilové závody mu také slibovaly rozsáhlé programy sociálního a zdravotního pojištění, což byla tehdy ve Spojených státech věc nevídaná a unikátní.
Detroit však měl velkou smůlu. Automobilové závody začali řídit postupem času neschopní manažeři, ještě větší packalové však vedli město. Dějiny úpadku Detroitu v podstatně začaly už po druhé světové válce, kdy bylo vládním nařízením rozhodnuto, že koncentrovaný průmysl v jednom městě není ve studené válce zrovna ideální – měl by se decentralizovat. Investice do dalších rozšiřování automobilových závodů, ale i průmyslu, se postupně zastavovaly. Zatímco v roce 1951 získalo 148 továren stavební povolení, v roce 1961 už jich bylo jen 14.
Hlavní děj našeho příběhu o úpadku Detroitu začíná v roce 1961, kdy se k moci dostává demokrat Jerome Cavanagh. Ten dokázal získat převážně hlasy černošských voličů, kterým sliboval doslova nemožné – ráj na zemi. Například bezplatné veřejné bydlení, kvalitní bezplatné veřejné školství, ale i dotování nejrůznějších služeb.
Po vzoru nejspíše sovětských propagačních filmů, se také Cavanag podílel na natáčení filmů o Detroitu. V těchto filmech najdeme například pojmy o „bratrství a jednotě detroitského lidu“.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS