Věříte platebním kartám?

Neměl by se stát hluboce zamyslet, zda je normální, aby v otázce elektronické identifikace lidé důvěřovali bankám, kartovým společnostem a provozovatelům e-shopů více než státu? Pokud jsou kartové společnosti jako Visa či Mastercard schopny zajistit bezpečnou identifikaci spojenou s platební transakcí a ochránit svá datová centra obsahující citlivé osobní údaje před útoky zvenčí (či je alespoň minimalizovat na přijatelnou míru), proč by mělo být něco podobného tak složité pro stát?

Stát má k dispozici technologie bránící zneužití

Pro elektronickou identifikaci garantovanou státem máme dnes k dispozici mnohem sofistikovanější technologie, a ty mohou zajistit vysokou míru ochrany proti zneužití. Legislativní cesta je již překvapivě otevřená díky eIDAS - nařízení Evropské komise, které upravuje záležitosti bezpečné elektronické komunikace. eIDAS řeší dvě hlavní oblasti – elektronickou identifikaci a elektronický podpis. Vztahuje se primárně na veřejnou správu, ale dotýká se i jiných elektronických služeb vytvářejících důvěru, jakou jsou například SSL certifikáty.

Občanka s čipem, či občanka v mobilu?

V praxi si celé řešení můžeme představit jako občanku s čipem, která po přiložení ke čtečce jednoznačně identifikuje osobu přihlášenou k počítači, tabletu či mobilnímu telefonu. Samozřejmě čtečku lze nahradit i jinou technologií, občanku lze nahrát například do chytrého telefonu a podobně.

Komunikace se státem i s komerčními subjekty

Důležité je uvědomit si, že státem garantovaná elektronická identifikace není pouze prostředkem pro styk občana a státní správy či samosprávy, ale může být důležitou součástí i pro styk s komerčními subjekty. Smlouvu s dodavatelem elektřiny připravím elektronicky, ale pak ji musím vytisknout a podepsanou poslat poštou. Banka za mnou posílá kurýra, který podepsanou smlouvu sice ekologicky odveze na kole, ale banka si neodpustí přibalit několik barevných letáků, které okamžitě letí do koše. To vše by dopadlo, pokud bychom začali využívat možnosti, které se nám již dlouho nabízí. Elektronická identifikace prostě umožní potvrzování právně závazných kroků elektronicky.

Budoucnost?

Elektronická identifikace může podpořit a usnadnit otevření se přímé demokracii, možností adresného, neanonymního zapojení široké veřejnosti do rozhodovacího procesu. A za tím si nemusíme představovat jen referenda švýcarského typu, může to být i mnohem jednodušší místní diskuze o podobě územního plánu či o výsledcích architektonické soutěže. Tedy o věcech, které ovlivňují náš každodenní život.

S přímou demokracií souvisí i možnost podílet se adresně na rozhodování o tom, kam směřují odváděné daně. Elektronická identifikace může nejen zjednodušit podávání daňového přiznání, ale může i výrazně pomoci k zavedení takzvaných daňových asignací, tedy dát občanovi možnost volby, jak naložit s předem stanovenou částí jeho vlastní odváděné daňové povinnosti na veřejně prospěšné účely. Daňový poplatník tak může sám rozhodnout, jakou aktivitu považuje za prospěšnou a nemusí jen bezmocně přihlížet honbě neziskových organizací za granty ze státních, krajských i obecních rozpočtů. Občan tak bude rozhodovat o části svých peněz, nikoliv o cizích, jak je tomu v případě takzvaných participativních rozpočtů.

Zní to jako utopie? Ale není, to vše je možné a reálně uskutečnitelné, pokud se přestane celý problém zamlžovat a přestaneme se strašit tím, že je elektronická občanka nebezpečná věc. Naopak. Je praktická, jednoduchá, ušetří nám i státu množství času a peněz a dává mnoho možností.

Filip Kadeřábek
zakladatel Realistů, ICT vizionář