Ve skutečnosti ovšem půjde o něco vyšší číslo, protože se do této statistiky například nezapočítávají lidé, kteří nedobrovolně požádali o předčasný důchod, nebo ti, kteří z nějakých důvodů v evidenci Úřadů práce vůbec nejsou. Například bezdomovci. Není divu, že se touto otázkou začali zabývat poslanci. Problém je ovšem to, jak ji někteří z nich pojímají.

Ještě než se ale dostanu k samotné parlamentní rozpravě, musím se s vámi podělit ještě o další čísla. Napadlo mne totiž porovnat současnou výši nezaměstnanosti s tou prvorepublikovou, vyvolanou Velkou hospodářskou krizí. Tedy krizí, jejíž důsledky (v maximální zkratce vzestup fašismu, Druhá světová válka a nástup komunismu) by měl znát každý maturant.

Nepříjemné překvapení

Musím říci, že jsem byla velmi nepříjemně překvapena. Krize u nás naplno vypukla v druhé polovině roku 1931 - do té doby jsme byli „ostrůvek prosperity“ a krize sužovala jen okolní státy (nepřipomíná vám to něco?). V listopadu toho roku dosáhl počet nezaměstnaných alarmující výše půl milionu. Tedy výrazně méně, než dnes. Krize přitom kulminovala o dva roky později, kdy u nás bylo 970 tisíc nezaměstnaných. Kolik že obyvatel České republiky je bez práce dnes? Číslo 630 tisíc je, jak jsem už napsala, poněkud podhodnocené. Naopak údaj, kterým šokoval Jiří Paroubek, jenž hovořil o rovném milionu lidí bez práce, se mi (naštěstí) zdá značně nadhodnocený. Jasné ovšem je, že jsme se - co se týká nezaměstnanosti - už první republiku dohnali.

A nejspíš už i předehnali. V předchozím odstavci jsem totiž trochu, jak se říká, porovnávala hrušky s jablky. První Československá republika byl totiž státní útvar, zahrnující kromě historických Zemí Koruny české ještě Slovensko a Podkarpatskou Rus a podle sčítání lidu roku 1921 v něm žilo 13 410 750 obyvatel. Současné Česko má méně než poloviční rozlohu, a podle sčítání lidu z roku 2012 v něm žije 10 505 445 obyvatel. A že 600 tisíc je „trochu“ jiné procento z 10 milionů a 13 milionů, to ví každé dítko školou povinné. No, a kdyby se ještě porovnala tehdejší a dnešní demografická křivka ohledně podílu práceschopného obyvatelstva – no, tady už nechci ani domýšlet.

To, že tento problém začínají řešit poslanci, je tedy naprosto logické. Spíše by mne vyděsil opak. Bohužel – už průběh rozpravy ve mne příliš optimismu nevyvolává. Téma totiž otevřela opozice, konkrétně komunističtí poslanci. Nebojím se říci, že vládní kolegové poněkud zaspali, a chtějí-li si zachovat důvěru občanů, měli by to v nejbližších dnech urychleně napravit a nenechat komunisty, aby si toto téma „přivlastnili“. Jsem přitom ráda, že se v tomto směru začínají dělat první kroky.