Existují 2 hlavní koncepty sjednocování mnohonárodnostní Evropy v jeden superstát. První předpokládá silové ovládnutí a podrobení ostatních národů jedním větším etnikem nebo národem. Takový pokus se povedl pouze Římanům. Bezúspěšně se o něj snažili Francouzi v 19. století pod vedením Napoleona a v extrémní formě také Němci ve 20. století za Hitlera. Druhý koncept předpokládá sjednocení na základě nějaké myšlenky, která spojuje různorodé národy a jednotlivce. Tak se pokoušeli spojovat Evropu jednak papežové a katolická církev, ale také komunisté ve 20. století. Ani jedněm se to nepodařilo. První zdiskreditovali sami sebe tím, že "pili víno a kázali vodu" a druzí tím, že se tak usilovně snažili pozvednout proletariát, až se jim to podařilo do té míry, že ten ve své podstatě vymizel a tím přišli o svou mocenskou oporu. Hitlerův silový pokus sjednotit Evropu byl extrémní variací na Napoleona v tom, že elitu vymezil rasově. Nacisté usilovali o rozmnožování pouze a jedině této, tzv. árijské rasy a likvidaci nebo zotročení všech ostatních ras, které byly podle nich méněcenné.

Čím je však pokus o sjednocení Evropy nyní? Ničím jiným, než také variací a také extrémní. Rozdíl spočívá v tom, že dnes elita nemá v plánu nějakou třídu nebo rasu pozvedávat nebo nadřazovat na úkor jiné, ale naopak chce všechny zdeptat a vyšlechtit "retardovanou, ovladatelnou euroasijsko-negroidní rasu kříženců", kterým bude vládnout. Tak to formuloval Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi ve své knize Praktický idealismus v roce 1925, duchovní otec Evropské unie, jehož cenu v roce 2010 získala Angela Merkelová.

Jestliže politické směry měly v minulosti své názvy jako např. komunismus, liberalismus, národní socialismus, marxismus, anarchismus atd. bylo to dáno především tím, že všechny byly vytvářeny pro širší vrstvy obyvatelstva, které nějakým způsobem chtěly osvobodit, nadřadit nebo pozvednout. Současný establišment žádný politický směr jakoby nemá. Politika, která je vnucována národním státům v Evropě Evropskou unií není ani socialismus ani liberalismus ani kapitalismus. Politické strany a staré ideologie, které mají v názvu, jsou pouze zástěrkou, která zakrývá politiku principiálně novou a velmi komplexní. Říkejme této politice "kalergismus", protože v učení tohoto pána je všechno, co nyní v Evropě probíhá.

Pokud bychom chtěli zařadit tuto novou politiku - kalergismus - na nedokonalou pravolevou politickou osu, pak kalergismus je extrémem levé části a stojí ještě více nalevo než anarchisti a komunisti. Kalergismus je stejně zločinný jako pravý extrém - nacismus, protože ve svém důsledku jsou oba rasistické. Jeden chce šlechtit jednu nadrasu a všechny ostatní hubit, druhý chce šlechtit jednu podrasu a té vládnout. Jak nacismus, tak kalergismus používají rasovou terminologii, oba se snaží zbavit různorodosti života a různorodosti národů.

Tedy jak je to s ideály Evropské unie a proč se nebrání přílivu migrantů? Protože vlna migrace je pro EU žádoucí a chtěná, protože EU je postavená na zvrácených hodnotách lidí jako byl Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi. Merkelová, která migranty pozvala, obdržela cenu nesoucí jeho jméno a cílem EU není blahobyt pro většinu, ale pouze a jedině pro elitu. Prostředkem pro to má být vytvoření "superstátu", kterému však v cestě stojí národní státy. A ty mají být právě ničeny přílivem migrantů.

Vývoj se nyní zrychluje a to je dobře. Máme jedinečnou příležitost uvědomit si a zformulovat, co chceme a hlavně co nechceme. Pokud se rozhodneme bránit, musíme vědět proti čemu bojujeme a musíme být schopni nepřítele pojmenovat. Tím totiž není opilec Junckers nebo bývalá svazačka Merkelová. To jsou jen prospěcháři, kteří to, co říkají, dělají za peníze. Proti čemu je potřeba bojovat, je kalergismus, tedy teorie R. M. Coudenhove-Kalergiho, který popsal jak zlikvidovat národní státy a různorodost v Evropě, jehož ceny se v EU rozdávají zasloužilým aparátčíkům. 

Michal Klusáček
předseda ČSNS