Lidi jednotný symbol stmeluje a dává jim víru v lepší příští. Viděli jsme to v Gruzii v roce 2004[1], kde mluvíme o Růžové revoluci nebo na Ukrajině téhož roku, kde se lidé scházeli kolem oranžových předmětů všeho druhu - tedy Oranžová revoluce[2]. Převrat v Kyrgyzstánu je známý pod heslem Tulipánová revoluce[3]. Existuje i Jasmínová revoluce[4], která postihla Tunisko. Hezký pokus o tzv. Zelenou revoluci viděl v roce 2009 Írán, protože však nevedl k úspěchu, jako o revoluci se o ní dále nepíše. Ostatní revoluce, které jsme v minulých několika letech zaznamenali, barevné názvy[5] nemají, protože se událi především v arabském světě, kde dojde ke srocení davů nejlépe na náboženském základě. Tyto revoluce (v Egyptě a Libyi) tedy můžeme nazvat revolucemi islámskými. Pro úplnost dodám, že letošní nepokoje[6] ve Venezuele v revoluci nepřerostly, a tak jim ani nebyl přiřazen nějaký pěkný název nebo symbol.

Revoluce v Sýrii se také zadrhla, tedy také nepatří do hlavního výčtu "spontánního hnutí odporu s pěkným symbolem". Hezký název nemá ani letošní převrat na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že velký počet tamních revolucionářů nosí svastiky a pravou ruku zvednou jen do výše ramen, muselo by se tam mluvit o fašistické nebo nacistické revoluci. Politicky korektní média ovšem píší o tzv. Euromajdanu a vládních silách, které "jsou posilovány prapory dobrovolníků z téměř všech stran politického spektra"[7], což ovšem není příliš poetické.

Při letmém zkoumání se člověk neubrání pocitu, že si jsou ty revoluce ve svém průběhu velmi podobné. Co je pro ně nejvíce charakteristické? Je to jejich rychlost. Jestliže ve 20. století státy nebyly schopné reagovat na nově vzniklou Blitzkrieg, tak nyní, ve století 21., nejsou schopny reagovat na, nazval bych to, Blitzrevolution. A nejde tady o to, jestli je tato revoluce namířená proti diktatuře nebo demokracii. Protože už i pro systém, ve kterém žijeme, není jeho zařazení tak jednoznačné[8].