Co běžný občan vlastně ví o islámu? Jaké jsou vlastně naše tradiční hodnoty české společnosti? Jaké je historické kulturní dědictví našich předků? Chceme je uchovat pro naše děti, nebo umožníme cizím agresivním filosofiím, aby zatlačily naši kulturu? Patří islám ke kulturnímu dědictví české kotliny? Probíhá již nyní střet civilizací aneb lze vůbec ubránit demokracii nastupujícímu agresivnímu politickému islámu a postupné islamizaci České republiky? Lze se ubránit tomu, aby zpočátku mírumilovný přístup islamistů se později nezměnil v radikální, nesmlouvavý a krutý islám jak jej známe z islámských států? Jak zabránit imigrantům, aby sebou nepřinášeli do Evropy své války, své konflikty, své krevní msty a zabíjení ze cti?

Na začátku je nutno jednoznačně a nahlas prohlásit: Nejsme xenofobové a ani fašisti. Jsme to, co díky posledním 25 létům přepisování historie naší země téměř zmizelo ze slovníku češtiny : jsme vlastenci! Jsme realisté! Jde nám o budoucnost naší země, která se blíží stavu ohrožení expanzivní nesmiřitelnou filozofií, která slouží jako politický nástroj postupného ovládnutí demokratického světa. Jde nám o ochranu našeho kulturního dědictví v plném rozsahu území České republiky. Jde nám o ochranu a zachování demokratických principů naší společnosti. Nebudeme zde proto mluvit o obyčejných muslimech, kteří jsou muslimy protože se narodili v islámském světě a kteří si žijí i na západě nenápadně v soukromí a hledí si svého, ani o teroristech, podřezávajícími hlavy západním humanitárním pracovníkům v přímém přenosu.

Budeme přemýšlet o (pro naši společnost) nejnebezpečnější formě islámu, o politické přípravě islamizace demokratické společnosti. Politický islám nemá nic společného s náboženstvím, jedná se totiž o komplexní mocenský politický nástroj k ovládnutí demokratické (tedy v očích muslimů slabé a prohnilé) západní civilizace tou radikálnější islámskou, za využití všech nástrojů, které jim demokracie nabízí.

Na začátek musíme ještě říct, že to nejsme my, zákona dbalí občané, kdo má problém s islamisty, my ho u nás vetšinou (zatím ještě naštěstí) nemáme, ale jsou to právě naopak oni, dogmatičtí muslimové, kteří mají problém s naší kulturou, naším způsobem života a vůbec s tím, že stále ještě jsme ve své zemi. Snaží se to všechno změnit podle přikázání Koránu (cožpak neřekl prorok Mohamad, že každý nevěřící si může svobodně vybrat zda obejme islám nebo smrt?). Otázkou je, co lidé, kteří se tak ostentativně vyčleňují vůči domácí společnosti (odíváním, způsobem života, pohrdáním demokracií) a kteří nás v naší vlastní zemi považují za měně cenné, zde vlastně pohledávají?

Jako občan a volič se mohu jen ptát: proč tedy se naši politici ani většina národa nechtějí poučit ze zkušeností s nástupem islámu ze západní Evropy, Austrálie či Afriky? Proč tak vytrvale pod nejlíbivějšími hesly multikultury, tolerance, demokracie atd. připravují pro naše děti život v nepřátelském prostředí vlastní země? Marně hledám odpověď. Možná jsou mezi nimi užiteční idioti, ale u většiny jako bych tak nějak za tím vším cítil hořký pach nafty a slyšel šustění petrodolarů.