Protože už bylo mnohé řečeno, omezím se pouze na několik poznámek, protože podobně jako pan senátor Eybert hodně pamatuji, pamatuji si, kdy byl na služby limit 5000 Kč a na stavební zakázky 10 000 Kč. To bylo v době premiérování Václava Klause. Tehdy jsme s ním měli jakousi besedu. A když jsme mu vysvětlili, že to je naprostý nesmysl, že takto se fungovat nedá, tak byl potom ten limit nějak zvýšen. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

První věc, která bude zajímavá, že teď se zdůrazňuje, že teď už nebude hlavním kritériem cena, že teď už tam můžeme dát jiné podmínky, abychom získali dobrého dodavatele. Mám obavu, že to nebude fungovat. A nebude to fungovat proto, že přestože tady všichni teoreticky mluvíme o tom, jak trestní právo má být na konci toho řetězce, že nejprve má být občanské právo, obchodní zákoník, potom teprve trestní právo, tak my jsme se postupem doby dostali k tomu, že trestní právo je na prvním místě, tzn. policie jakékoli podněty opozice v tisku začne vyšetřovat. Sice poté se ukáže, že podněty nebyly úplně relevantní. Mezitím mnozí lidé mají nejen zkažený život, ale jejich kariéra je dávno vniveč, protože tyto povídky, co tu často slyšíme, ať se očistí a potom se vrátí, to jsou opravdu jen povídky, protože to v praxi nefunguje.

Podobné to je s tzv. black listem. Vy opravdu věříte tomu, že nějaká firma se smíří s tím, že se dostane na black list, že napíšeme, že této už nic nezadávejte, protože to jsou šumaři? To mám obavu, že ta půjde až do Štrasburku nebo nevím kam, aby se domohla toho, aby nebyla ta firma, která bude někde označena, že je špatná.

Druhým problémem je zeměpisné kritérium. Dnes všechno dáme na internet. Takže příklad, na historické radnici potřebujete vyměnit okna. Když se konečně dohodnete s památkáři, kteří jak je známo se velmi často chovají velmi neobvykle, například nás donutili památkově udržet šroubovací panelákové okno, které kdysi za totality někdo na tu radnici namontoval, chtěli by nejlépe osvětlení loučemi, protože si myslí, když jsem se jich zeptal, jak je možné, že do té silnice, která je památkově chráněna, někdo dává umělohmotné rozvody, že tam mají být ty staré původní, nejlépe dřevěné, abychom splnili, tak se tomu diví.

Takže to nefunguje. Pak je tady cena maximální a minimální. Paní ministryně ví, že my jsme absolvovali u ní mnoho seminářů. A já jsem říkal, že jsme zabránili tomu, aby se dodavatelé domlouvali v pozadí, že sice budou soutěžit, ale nikdo nesmí jít pod cenu, na které se dohodnou, tak my jsme tomu čelili tak, že vždycky u každé zakázky dáváme maximální cenu. Ten, kdo překročí tu cenu, za kterou my jsme ochotni tu věc realizovat, tak je vyloučen. Teď to budeme muset rozšířit, že tam budeme muset dát interval, že cena nesmí být nižší než a vyšší než. Jak se to vypořádá s právem, to nevím, ale prakticky vám mohu říci, že maximální cena, kterou jsme uváděli, protože ony ty ceny podle "urzu, purzu a murzu", které se vlastně sčítají tak, že z okradené ceny se udělá jakýsi průměr a pak projektanti je do projektu napíšou. Tak vám můžu říct, že jen za loňský rok to bylo kolem 60 mil. na poměrně drobných zakázkách, které jsme ušetřili díky tomu limitu.

Druhá věc je tzv. rozdělování zakázek. A tam tedy bych uklidnil paní ministryni s tím, jak v Bruselu teď bude brečet, aby jí to nějak prodloužili, že v kuloárech Bruselu už je dávno připravena nová směrnice, která zase to, co jsme teď začali rozdělovat, bude zase slučovat. Dosud nebyla ukončena trestní řízení s různými lidmi, kteří rozdělovali zakázky. Typický byl příběh, tuším, ŘSD nebo správy silnice, kde udělali několik zakázek za 5 999 999,99 Kč, ti lidé jsou stále ještě stíhaní. Ale Evropa mezitím dospěla k jinému závěru, že je potřeba zakázky rozdělovat na menší, aby si lízly také ty menší firmy. To ovšem neznamená, že pozítří se někdo v Bruselu usmyslí, že tohle se neosvědčilo a zase bude považovat rozdělování zakázek za trestné. Takže bych se neznepokojoval, protože vzápětí, než my tento zákon schválíme, přijde nová směrnice, která přinese zase něco nového.

Co mě ale velmi trápí, je to, že když mám na radnici čtyři škodovky a chci pátou, tak je to velmi složité, protože zákon říká, že já nesmím napsat, že chci škodovku. Já musím napsat, že chci osobní automobil o obsahu bla, bla, bla. Vymyslel jsem samozřejmě způsob, jak to udělat, že koupíme jakékoli auto, pokud bude mít na té kapotě zelený okřídlený šíp. Jestli je Renault ochoten ten svůj sprostý znak vyměnit za škodovku, tak my si toho renaulta koupíme. Udělali jsme to jednou, kdy jsme si legálně koupili mazdu. Můžu vám říct, že to bylo děsivé. Udělali jsme to podruhé, kdy jsme koupili ze Slovinska autobusy tam. Ale než jsme se vzpamatovali, tak firma zkrachovala a byly s tím neskonalé potíže, protože jinak jsme měli všechny autobusy karosa. Zdá se vám nelogické, že když mám čtyři škodovky, chci pátou? Zdá se vám divné, že ve Francii, v Německu jsou jen volkswageny, že tam nikdo jiný neuspěje? Že ve Francii jsou to jenom renaulty nebo peugeoty nebo nevím jaká auta, ale francouzská? Ale jsou to státy, které jsou ve stejné EU jako my. Jak je to možné? Já tomu nerozumím, jak je to možné.

Další věc, která mě překvapila, byla ta, že jsem každý den dostával nabídky školení o novém zákoně o veřejných zakázkách, který ještě leží tady. Jak je to možné? Jak může někdo školit, když netušil, kolik z 350 pozměňovacích návrhů bude či nebylo přijato? Já vyšlu úřednice na školení, tam se něco dozvědí, je to podobné jako u finančního úřadu, kde jdou na školení, tam jim něco řeknou, za tři roky přijde úřad na kontrolu a řekne, že mezitím se změnilo stanovisko a že to, co dělali doteď, bylo úplně špatně. Úplně nejhorší je učit se zákon dopředu, protože když se ho naučíte dopředu a utkví vám to v hlavě, tak máte pak dojem, že konáte správně, ale vy konáte nesprávně, protože mezitím tam byl přijat nějaký pozměňovací návrh, který zákon úplně změnil.

Další, co mě irituje, je tzv. odhalený vlastník. Ptal jsem se na to na ústavně-právním výboru, relevantní odpověď jsem nedostal. Tzn. my uděláme zakázku, teď on se odhalí. A ejhle, on se odhalí a my si řekneme: "No, tomuhle hajzlovi, že bychom to měli?" Jako tady ta kasárna prodávali, ona se přihlásila nějaká manželka někoho, kdo se nelíbil, tak jsme kasárna neprodali, protože to je hajzlík. Co budeme dělat, když zjistíme, že dodavatel ventilků pro škodovku je hajzlík, který je v Panama Papers někde napsaný, že tam má offshore firmy? A teď my to máme vybrané, dodavatel dobrý.

Ještě se vrátím k tomu zeměpisnému. My jsme dělali na okna na radnici výběrové řízení a přihlásil se truhlář z Brna, protože my transparentně všechno zveřejňujeme na internetu. Naštěstí truhlář byl rozumný, když viděl okna a potkal se soudružkami památkářkami, tak řekl: "Tohle fakt neumím," a vzdal se. V jiném případě bohužel zateplení školy z dotací, tam se přihlásil podobný šmudla, který nabírá odborníky v hospodách u piva, říká: "Pojď, vole, budeme dělat okna." A teď zakázku nevzdal, protože by musel platit odstupné, takže zakázku dělá. Je to dům pro seniory. Jsou to hlavně seniorky, senioři většinou pomřeli, ale seniorky, které tam bydlí, jsou z toho úplně hotové, protože jsou to patláci. Ale my s tím v podstatě nic neuděláme, protože je to z dotací na ty pečovateláky, takže jsme vyřízení.

Narazili jsme i na další věc, kam až vedou ty absurdity, že máme dělat výběrové řízení na umělce, kteří zahajují lázeňskou sezonu, aby to bylo transparentní. I tudíž, říkali jsme si: "No, ale co uděláme?" Takže přihlásí se nám Karel Gott a přihlásí se nám Emanuel Gott. Karel Gott to bude za 100 000 třeba, vymýšlím si, a Emanuel za 10. A koho vezmeme? Emanuela, protože je za 10. Naštěstí s tím jsme se potom vypořádali nějakou interní směrnicí. Mimochodem před těmi varuji, teď to bude velmi volné, ale auditoři mají jiný názor. Pokud si něco dáte do interní směrnice a nedodržíte to, tak je to velmi výrazný přestupek. Čili velmi opatrně s tím, co si tam v dobré víře napíšete.

Také třeba územní plán nám dělá firma z Brna, která vůbec netuší, jak se jmenují ulice v mém městě. Ale protože jsme udělali výběrové řízení a vyhrála firma z Brna, dělá to firma z Brna. Firma z Hradce Králové nám projektovala park v zámecké zahradě. Ta vůbec netušila, kudy lidi chodí, kde jsou cesty. Ale bylo to v souladu se zákonem.

A tady mluvil kolega Martínek, vaším prostřednictvím, že si tady často vytváříme komplikace. Budu moc dobře sledovat jeho hlasování u těch zákonů, kde si vytváříme komplikace, jestli opravdu bude věren tomu, že bychom si komplikace neměli vytvářet. Vytváříme si je tady soustavně přijímáním těch zákonů, které tady neustále komplikujeme, až se z toho potom skoro všichni zblázníme. Ale říkal to tady pan senátor Eybert. Ti starostové, ti nemají jen ten jeden, na ně se valí dennodenně další a další úkoly v přenesené působnosti, takže oni nevědí, kam dřív skočit. A do toho budou teď, až je vyškolíme, budou dělat zakázky.

Odvolání firem, které se nehlásily, tady už to bylo řečeno, to je neskutečný byznys. Nikam se nehlásíte, ale poté, až se to vypíše, tak napadnete výběrové řízení a vydíráte ty firmy, které se zúčastnily, notabene která vyhrála, aby vám zaplatila odstupné, jinak tu zakázku v podstatě znemožní. Toto je velký trend a nevím, jestli mu zabrání to, že by někdo platili 10 000.

Připomínám, že jisté neziskové organizace zavalily Úřad pro hospodářskou soutěž jakýmisi připomínkami, že by tam vlastně nic jiného nedělali. Ale to přeci tady jsme také dávali těm neziskovkám, Rekonstrukci státu apod., tyto pravomoci. A to jste ještě neviděli, co se bude dít, až budeme zveřejňovat smlouvy, kde si oni na internetu velmi jednoduše budou porovnávat, že tam koupili něco za 100 a někde za 120. A udělají kauzu, jak je možné, že v této vesnici to koupili za 120, když tam v té vesnici to udělali za 100. A bude to zase taková pseudokauza, která se bude dlouho vyšetřovat, aby se pak zjistilo, že to byl nesmysl.

Takže to jen několik poznámek, že to nebude jednoduché. Stačí se podívat na počet pozměňovacích návrhů a je zjevné, že to nemůže dopadnout dobře, že to bude bramboračka. Nicméně to nemění na tom, já jsem se zúčastnil mnoha jednání, i na ministerstvu, a musím říci, že ministerstvo se snažilo opravdu to zjednodušit, udělat to tak, aby to bylo komfortní, ale bohužel proto, že veřejným zakázkám také každý rozumí podobně jako dopravě, školství a jiným oborům, tak to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nicméně mě utěšuje to, že než konečně my to schválíme, tak přijde nová směrnice z Bruselu, která to úplně změní naopak, takže mě to zase tolik nevzrušuje.

Jenom moc prosím paní ministryni, udělejte také školení pro orgány činné v trestním řízení, protože opravdu oni si přečtou v novinách nějaký článek opozice a začnou vyšetřovat. V současné době řešíme trestní oznámení na nevýhodný pronájem kostela.

Tady byla řeč o ceně v místě a čase obvyklé. Já jsem přivezl paní doktorce Kůželové dva posudky na cenu v místě a čase obvyklou na stejný pozemek. Jeden pozemek je 40 000 Kč, druhý je 400 000 Kč. Na ten samý pozemek. Oba ti znalci mají kulaté razítko. Takže co ještě? Když my ho prodáme podle toho jednoho, tak budeme nepochybně stíháni, protože je to špatně. Takže chci říci to, že to není zdaleka tak jednoduché, to si ještě užijeme. Ale pro nás tady v lavicích, kdybych nebyl primátorem, tak mi je to celkem úplně jedno. Jenom bych připomněl, že výběrová řízení dělají také základní školy, mateřské školy a další příspěvkové organizace, kde ta kvalifikace třeba na vybrání počítačů je nulová. Oni to ženou tedy přes radnici, radnice si bohužel bere na sebe tu odpovědnost, u nás je to všechno nad 50 000, což je skoro nelidské, protože zakázek je obrovské kvantum, ale tím, že ještě nemusí být komise, ale já si myslím, že nikdo snad nepůjde cestou, že by neměl komise, mám obavu, že to by vůbec nefungovalo, to by ta rada mohla zasedat permanentně každý den, aby vůbec byla schopná. A to, co tady bylo řečeno o tom, že starosta je často stíhán proto, že podepisuje, znovu opakuji pro všechny starosti v ČR, starosta není statutárním orgánem podle obchodního zákoníku. Není! Je na to soudní rozsudek a nenechte si to vnutit. Starosta podepisuje pouze to, co mu někdo nařídil, žádnou pravomoc nemá, nemůže ani poslat blahopřání babičce k narozeninám pomalu bez souhlasu někoho. Takže když to schválí zastupitelstvo a starosta je ten, kdo podepisuje, tak nemůže být stíhán za ten podpis. Ale bohužel v praxi velmi často, protože je to jednoduché. Ono to tedy není jednoduché, někdy je stíhán starosta, někdy rada, někdy celé zastupitelstvo podle toho, jak se vyspí příslušný policista či státní zástupce. To nemyslím teď proti policii ani proti státním zástupcům, ale ten boj proti korupci, kterému jsme tady všichni podlehli a jsme z toho úplně zmagoření a myslíme si, že všechno, co se děje, určitě musí být zkorumpované, tak ono to tak není, ono je to tak jen někdy. Ale není to tak ve většině případů. Většina radnic chce něco postavit. Já už jsem říkal na výboru o té moštárně. K nelibosti zástupce ÚOHS ve Valticích dělali moštárnu a vypsali zakázku jako celek, naprosto logicky. Ale ÚOHS měl jiný názor, že na tu technologii moštů si měli udělat zvláštní výběrové řízení, že to není stavební práce, protože výrobců moštárenské technologie je více. Čili omezili hospodářskou soutěž. Představte si to třeba při stavbě stadionu nebo něčeho, kdybyste takto měl zakázku rozdělit na elektroinstalaci, osvětlení a technologie, tak bychom v životě nic nepostavili. To už je to, kdy jdeme absolutně za hranu. Samozřejmě pro toho zadavatele, ten chce věc zadat tak, aby byl odpovědný. Dokonce jsem toho názoru, že by měla být jedna zakázka, projekt i stavba, protože všichni víte, co se děje, když má někdo stavět podle projektu, který namaloval někdo jiný. Tak je někdo hovado vždycky, buď projektant je úplný idiot a něco takového nemohl vůbec navrhnout, protože se to postavit nedá, kdežto když si firma sama projektuje a sama staví, tak si může brečet akorát na svém vlastním hrobě.