Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, jsem rád, že zde jste, vy jste měl dneska opět vcelku dobrý projev, jste dobrý řečník. Ale použil jste argumenty, které nebyly až tak v pořádku. Mluvil jste dobře, ale jednostranně. A jako bývalý ministr zahraničních věcí jistě víte, jak svět bipolárně rozdělen, svět, který mnohdy bojuje prostředky nečestnými a tajné služby nepovažuji za úplně čestné složky armády, které nějak fungují, v tom světě bojuje.

Hovořil jste o katastrofě letadla, o těch mrtvých, samozřejmě, že je to tragédie a budu velice rád, když ti, kteří to způsobili, budou potrestáni. Všichni, bez rozdílu. A ne, že se to bude zneužívat. Protože samozřejmě nejhorší je, a to živí ty dezinformace, je zneužívání informace a posunutí ji někam. Mohl bych tady připomenout situaci Američanů v Iráku při generálu Solejmánímu, kdy zemřeli civilisté, vojáci spřátelené armády, to byli Iráčané, kteří tam byli "spřáteleni" v cizím státě. Přesto Američané tam hodili raketu. Mohl bych hovořit o Mossadu a fyzikovi Fachrízádehovi, civilistovi, kterého zabila bomba jenom proto, že dělal jaderný výzkum. A to ještě Izraelci ani nevědí, jestli ten jaderný výzkum bude, nebo nebude, a v jakém je stavu. Osobně si myslím, že Írán není schopen vyrobit jadernou zbraň na rozdíl od Izraele, který dle všech odborníků má a přesto to popírá.

To jsou věci, které v tom světě jsou. Já si myslím, že ti, co se zajímají o zahraniční politiku, se nemusejí přesvědčovat o tom, že svět není černo-bílý a není dobrý a špatný. Ale celou dobu dnešní rozpravy tady zaznívalo, že my patříme k té dobré části světa a jediní špatní jsou ti na východ, to zlé Rusko. Nedělám si iluze o Putinově Rusku. I ruští komunisté, kteří jsou v opozici v Rusku, mají velké výhrady k hospodářské politice Putina a dalším záležitostem a není to tam žádná procházka růžovým sadem v tom Rusku, to si jistě dokážeme říct. Zvlášť když na jeho hranicích se soustřeďují vojska, bojuje se na Ukrajině, bojovalo se v Karabachu, Turecko a další. Mezinárodní situace v této době opravdu není dobrá. Přesto tady hovoříme o nějakém jasném definovaném nebezpečí vzpomínaje na situaci, která tady nastala před sedmi lety. Byly tu desítky projevů po výbuchu ve Vrběticích tady u tohoto pultíku, které se tím zabývaly a rozebíraly všechny situace. Ale je to sedm let a já si myslím, že máme jeden obrovský dluh. Dluh vůči občanům Vrbětic, aby se dozvěděli, co se tam vlastně v těch Vrběticích stalo. Tady se říká: Ano, byl to útok asi ruských agentů, kteří tam asi dali nějakou výbušninu a ona vyhodila tyto dva sklady do povětší. A to byla chyba, protože ty sklady měly vybuchnout někde cestou a mohly dokonce způsobit větší škody. Tak zní oficiální informace, která zazněla médii, která zazněla i z úst ministra Hamáčka, kterou tady opakoval a byla diskutována. Ale žijeme ve svobodném světě informací. A již dneska tady jsou informace o bulharské stopě ve Vrběticích, kdy bulharský obchodník se zbraněmi Gebrev popírá tvrzení českých vyšetřovatelů, že celý rok nechtěl žádné zbraně z Vrbětic vyvézt. On nepopírá, že tam byly, jeho majetek, zboží, jak se vyjádřil pan premiér. Ale že ho nechtěl vyvézt, že tam mělo zůstat. A že nejsou žádné argumenty,které by svědčily o tom, že to chtěl vyvážet. On je tu měl uskladněny.

To je takový drobný rozpor, přesto se tady používal. A zůstáváme u toho rozporu někde ve vzduchu. Ale to je nepodstatné, protože přece ti zlí Rusové... A netvrdím, že jsou hodní.

Další rozpor, který se objevuje, je rozpor u české firmy IMEX Group. Ostravská firma. Jsem z Ostravy. Jsme vlastně krajané z této oblasti. A víme, a to byl taky jeden z důležitých argumentů, který zazníval před sedmi lety u Vrbětic, že ta firma tam měla nehorázný nepořádek. Nehorázný nepořádek v evidenci! Nehorázný nepořádek ve skladování! Nikdo nevěděl, jaké zboží, kolik zboží, v jakých historických skupinách, co tam vlastně je. Svého času se hovořilo o protipěchotních minách z Maďarska, zakázaných konvencí, které se tam najednou někde objevily. Jak je to možné? No, my jsme nevěděli, že to jsou miny zakázané. Ale přesto, vzpomeňme si na ty debaty. A nebudu je tady vytahovat, abych každému, kdo tady dneska vystupoval, připomínal jeho slova před sedmi lety.

Ale na tom se asi shodneme, že ta firma - soukromá firma - tam skladovala zbraně, munici neznámého původu, neznámého množství a neznámého účelu. Objevily se informace, že to má být delaborovaná munice, že se má delaborovat - předělávat na výbušniny a používat v civilním sektoru. Je to pravda? Nedluží tady vyšetřovatel nějakou informaci? Nedluží něco občanům Vrbětic, aby je informoval o tom, co se vlastně v katastru jejich obce dělo?

Hovoří se tady o tom, že by Rusko mělo odškodnit. Ano. Pokud způsobilo tuto škodu, určitě ano. Ale musím se ptát, a zaznělo to včera ze Senátu v rámci jejich usnesení, dokonce do Rady bezpečnosti OSN to potáhneme, aby ti zlí Rusové odškodnili. Budu rád, když kolegové senátoři do Rady bezpečnosti vezmou i dluh Německa za druhou světovou válku, na který tady marně čekáme už tolik let. To to ty občany Vrbětic neuspokojí, když od války tady čekáme my všichni občané České republiky na odškodnění. Já bych nerad, aby 75 let čekali i občané Vrbětic na odškodnění. Proto taky ve svém návrhu usnesení, které tady za klub KSČM budu přednášet, bych rád, aby byli rychle odškodněni a případnou škodu český stát vymáhal na těch, co to způsobili. To by byl správný postup.

Zaznělo tady z vašich úst, pane ministře, že byste rád diplomatické vztahy nějak udržel. Máte pravdu. V tomto jsem schopen s vámi souhlasit v 99 procentech, oproti všem kolegům, kteří tady říkali, pro které nejlepší by bylo postavit ostnatý drát na východě, zrušit tady ambasádu a prostě se tvářit, že Rusko neexistuje. Ale ono existuje. Máme tam snad stovky firem, které fungují, v Rusku podnikají. Máme přebytek obchodní bilance a je to asi 100 miliard ročně, které samozřejmě také o něčem svědčí. A hlavně bychom měli s ruskou stranou jednat, aby nám vysvětlila tyto postupy.

Ano, v diplomacii se říká, že když jsou dvě strany od sebe odděleny vykopaným příkopem, musí se najít prostředník, který postaví most. Škoda, že tu není pan Hamáček coby ministr zahraničních věcí. Tak bych ho třeba požádal, aby se obrátil na bulharské partnery, protože Bulharsko je částečně zainteresovanou zemí, protože ta munice, co tam vybuchla, byla bulharského obchodníka se zbraněmi, aby ono bylo tím patronem této debaty a dohody a jednání mezi ruskou stranou a českou stranou a zprostředkovala tady tohle to. To je ten stát, který vy jste říkal, že nevíte, jestli k němu máte důvěru, nebo ne. Já si myslím, že bychom měli mít k Bulharsku důvěru. A Bulharsko i deklaruje, že má docela problém, státní problém, s tímto obchodníkem se zbraněmi. A bylo by dobré, kdyby i takovýto zprostředkovatel byl a vedl to jednání, abychom našli rozumnou alternativu, jak z této věci ven.

A znovu zdůrazňuji, já tady neomlouvám Rusko. Já si uvědomuji jeho pozici v globálním světě a metody, které se k udržení v rámci globálního světa používají. A nemusím s nimi souhlasit. A nesouhlasím s nimi. Jak jsem kdysi dávno nesouhlasil, když se mě ptali, teď nevím, z nějakého deníku Demagog, jestli jsem taky odsoudil to, co jsem říkal, to znamená útok francouzských tajných služeb na Greenpeace, na duhového bojovníka, kdy tajné služby vyhodily do povětří civilní loď. Náhodou se na to přišlo, protože v tom malém karibském přístavu moc Francouzů takovéhoto typu nebylo. Tak na ně přišli. Byla to velká ostuda tehdy a hodně se o tom psalo. Ale i takové metody tajné služby demokratického státu používají, francouzského demokratického státu proti Greenpeace tehdy v začátcích. A oni chtěli jenom bránit velryby. Přesto jim vyhodili loď do povětří.

Jestli jsou Francouzi vhodný partner pro dostavbu Dukovan, když mají takovéto zkušenosti. Ale tady už ty Dukovany byly mnohokrát zmiňovány. A myslím si, že si posluchači, diváci a hlavně vy tady uděláte obrázek, jestli ty Dukovany taky nebyly jeden z motorů této kampaně.

Ale došlo k něčemu. Před sedmi lety k něčemu došlo. A je třeba se s tím vypořádat. Je možné, že tajné služby opravdu našly někde stopy rozbušky. Ti agenti v roce 2014 tady poslali fotografie svých pasů, na kterém byly jejich fotky. A díky tomu tajná služba ví... (Reakce v sále.) Je to možné. Mně akorát potom zaráží, že tytéž pasy, tytéž fotky, titíž lidé použili v roce 2018. Spolupracují naše tajné služby opravdu s ostatními spřátelenými tajnými službami a předávají ty informace tak, jak mají? Jak to, že z té Británie potom utekli, když už dávno o nich věděli, že tam jsou? Jak to, že je nezadrželi? Tady možná máme vysvětlení, proč ten Skripal nezemřel. Angličané už možná měli připravený protijed, protože věděli, že se tam pohybují. Ale jak mohli utéct? Proč dovolili, když už o nich věděli, aby utekli? A proč nám je nevydali, když my už jsme tuto informaci měli, že se tady pohybují ruští agenti, dokonce s fotografiemi. S fotografiemi! Já neznám agenty, kteří by poslali své fotografie dopředu a požádali o vstup do nějaké uzavřené továrny.

Dokonce v té zprávě se hovoří, a před sedmi lety se o tom hovořilo, se najednou objevil ve Vrběticích majitel den předem. Projížděl tam. Nikdo ho nekontroloval, protože je to majitel. Z toho vzniklo to podezření, jestli to náhodou nebylo právě to, že se čistila ta prázdná místa po těch kontejnerech a krabicích a bednách, které tam měly být a které byly vyvezeny. Protože se často objevuje, a není to výmysl Ruska, není to výmysl ani levicových dezinformátorů a podobně, že české zbraně, české výbušniny, české rakety ruského původu samozřejmě končí v bojištích v Africe, končí v bojištích Arábie, končí u teroristických skupin. Jak se tam mohly dostat?

Ví Bezpečnostní informační služba o českých firmách, které mají povolení obchodovat - já nepochybuji, že to povolení mají - kde končí to, co prodávají? Protože spokojit se s tím, co tady zaznělo, oni to prodali do Bulharska, aniž by tady zaznělo, kde ty zbraně z Bulharska skončí, považuji za nedostatečnou informaci. Protože bychom se měli taky ptát, kde je motiv ruských agentů, jak tady zaznělo, vyhodit sklad ve Vrběticích. Co je tím motivem? To si ani Američané bez motivu nedovolí někoho zabít, něco vyhodit do povětří jenom z podezření. A ještě sklad? Kde je stará munice, staré zbraně, a dokonce mají sloužit k delaboraci, to znamená mírovému využití, a ne k exportu někde, jak zaznělo.

Proč by dva ruští agenti riskovali a jezdili tady vyhodit tento sklad, když ty zbraně jim neuškodí? A netvrdím, že to neudělali. Znovu se ptám, protože to jsou otázky, které musí někdo zodpovědět. Sedm let tady tyto odpovědi zůstávají ve vzduchu a nikdo na ně neodpovídá.

Jak je to možné? A zrovna když se rozhodují Dukovany, zrovna, když tajná služba potřebuje argumenty, po kterých Poslanecká sněmovna oprávněně volala, se tento případ objeví. Možná je to náhoda. Beru, náhody se stávají, nebudu to rozebírat dál. Věřím aspoň tomu, že tajné služby se připravily natolik, že jsou schopny toto doložit nějakými údaji, ale nejsem ten, který má právo nahlížet. Já si počkám na pana prezidenta, který má právo nahlížet a dostane určitě tu zprávu. A myslím, že už to nebude dlouho trvat, oznámil, že vystoupí a řekne nám, jak to vnímá on. Protože to, co jsem slyšel od vlády, která má také toto právo, a představitelé vlády těch bezpečnostních resortů to právo mají, tak mě příliš nepřesvědčilo, protože ty rozporuplné údaje postupem času v té chronologii, ty výmluvy ministra vnitra a ministra zahraničí, ty argumentace premiéra, které zaznívaly, do toho vnášely možná více nejistoty než uklidnění. A první okamžiky této informace vyvolaly opravdu ve společnosti obrovskou nervozitu, obavu a mnohdy i hysterii, zaznívaly tady hysterické výkřiky. A už jsem to někde použil, jsem šťastný, že tito lidé, politici, vrcholoví politici nemají kufřík s červeným tlačítkem, protože se bojím, že by to zmáčkli. To považuji za docela závažnou věc.

A znovu zdůrazňuji, opravdu se to mohlo stát, že Rusko pošle dva agenty, aby zničili vrbětický sklad zbraní. Proč? Tak si odpovím. Asi cítilo ohrožení z tohoto skladu. Proč jinak by tedy ničili tento sklad? Jenom tak z plezíru, aby to tady bouchalo? Proč zničili nebo vybuchl ten sklad zbraní v Bulharsku? To tady taky zaznívalo, že to není první výbuch v té části v tom čase. To jsou všechny otázky, které zůstávají ve vzduchu, ale vcelku nikoho nezajímaly, protože to bouchalo jinde. Bohužel to bouchlo u nás a bohužel, a je mi to strašně líto, zahynuli dva lidé možná sedm let žijící v podezření, že svou nedbalostí způsobili tuto tragédii a tento výbuch. A jestliže tajné služby už od roku 2018 věděly, že to oni nezpůsobili, tak jejich pozůstalé rodiny nechali klidně v tom, protože se hraje zpravodajská hra. A už jenom tady tito rodinní příslušníci těchto dvou lidí si zasloužili tuto informaci a ne, jak jsem se dneska dočetl, že je vlastně ani nikdo nekontaktoval, nikdo se s nimi nebavil, nechali je v tom, že jejich příbuzní zahynuli pro nedbalost, kterou způsobili. To také považuji za určitý postoj této společnosti a mrzí mě to.