1/ Jak byste zhodnotila dopady nového občanského zákoníku?

Osobně situaci hodnotím tak, že se potvrzují pochybnosti, které jsem měla od samého počátku, ba ještě dlouho a dlouho poté před přijetím návrhu nového občanského zákoníku. Je v něm množství problémů, které jsou problémy někdy velmi praktickými, někdy ale jde o problémy v teoretické koncepci, která příliš zasahuje do právního pojmového aparátu, jenž u nás existoval a prošel určitým vývojem, jejž nelze zcela pominout. Souhlasím s tím, že bylo zapotřebí posunout se dál od předchozího stavu, kdy jsme měli občanský zákoník schválený v šedesátých letech, který byl sice novelizován, ale žádná novela z něj nemohla udělat kodex vyhovující zcela odlišnému společenskému systému, než pro jaký byl připraven. Bylo to řešení provizorní. Již od roku 1990 bylo naprosto evidentní, že se musí připravit nový občanský zákoník (myšlenka recepce zahraničního občanského zákoníku byla bohužel vždy odmítána). Bylo také evidentní, že určité a nemalé diskontinuity jsou nevyhnutelné. Situace v roce 1990 a v roce 2012 se však zásadně lišila. Co bylo možné v devadesátých letech, stalo se velmi obtížným o dvacet let později.

Myslím si, že v novém občanském zákoníku je diskontinuit příliš mnoho a leckdy jsou zbytečné. Pokud by vše byla jen otázka diskontinuit, nebylo by to nejhorší. Problematické ale jsou zásahy do pojmové struktury práva a samozřejmě i doktrinálního zpracování. Právo není nahodilý systém pravidel. Právo není systém, který bychom mohli zcela podle své libosti měnit a konstruovat. Právo musí mít určitou vnitřní logiku a zejména je nutno dbát na zachování co největší stability. Právo musí reflektovat mimoprávní realitu v jejím aktuálním stavu. Narušit stabilitu lze, je-li to skutečně nevyhnutelné. Občanský zákoník musí zapadat do kontextu celého právního řádu a není v hierarchii práva na nejvyšší pozici. Zákonodárství musí respektovat určité základní pojmy. A mnohé pojmy jsou internacionální. Už pro komunikaci s jinými členskými státy Evropské unie například potřebujeme mít určité - řekla bych - pojmové porozumění. Ve chvíli, kdy si vytvoříme jakýsi zcela autarkní systém pojmů, nebudeme schopni komunikovat. Zcela se zapomíná, že naše právo je součástí práva Evropské unie. Musíme mít pojmový systém, který je slučitelný s pojmovým systémem Evropské unie, což znamená se systémem ostatních členských států i práva Evropské unie. A tady všude narážíme na množství problémů.  Na místo pokroku v harmonizaci s právem EU učinil nový občanský zákoník leckde dokonce krok zpět.

2/ Mohla byste uvést konkrétní příklady problematických míst v zákoně, které by se měly stát předmětem chystané akutní novelizace?

Pokud jde o novelizaci, je nutno rozlišovat to, co je určitým technickým omylem, chybou, problémem poměrně snadno odstranitelným. A na druhé straně problémy hlubší, závažné, koncepční. Vidím nebezpečí, že některá řešení, která jsou velice pochybná z hlediska koncepčního, se příliš vžijí, a že je právní praxe nějakým způsobem přijme. A potom, i když budeme vědět, že jde o nevyhovující řešení, budeme se s nimi velice těžko rozžehnávat. Myslím si proto, že rychlý zásah je tu důležitý.