Tak ještě jednou. Dámy a pánové, vážení hosté, milí členové i příznivci Trikolóry,
že zakládáme Trikolóru, jsme s Václavem Klausem mladším oznámili na tiskové konferenci 10. června 2019.
Ustavující sněm Trikolóry se pak v Brně konal 28. září téhož roku. Od té doby jsme ustavili organizace ve všech krajích naší republiky a místní organizace v řadě měst a obcí všech okresů. Já osobně jsem spolu s Václavem během naší Trikolóra tour, alias Trikolóra jede, objela téměř všechny okresy naší vlasti, než nás zastavila koronavirová krize.
Absolvovali jsme také jedny volby, bohužel jako startovní ty krajské, s výsledkem, který rozhodně mohl být lepší, za což si samozřejmě ponejvíce můžeme sami, ale nepochybně také sehrály roli vnější okolnosti, včetně onoho již zmiňovaného koronaviru, respektive nouzového stavu, který aktivnímu dělání politiky tváří v tvář lidem rozhodně nepřeje. Což dvojnásob platí pro strany úplně nové.
Také bych mohla zmínit média, mezi jejichž miláčky rozhodně nepatříme, ale nestěžujme si, raději si vyhrňme rukávy a pusťme se do další práce. Ono je toho totiž také dost, co se nám podařilo a na čem můžeme stavět.
Proč Trikolóra vznikla? Vůbec ne proto, že Václava vyloučili z ODS. To celý proces jen urychlilo. Vznikla především z objektivní potřeby ustavit v České republice hodnověrný politický subjekt, který bude hájit normální svět. Ten normální svět, který pozvolna mizí pod nánosem pomateného genderismu, zapšklého feminismu, popleteného multikulturalismu, zničujícího environmentalismu a všech dalších -ismů, co jich jen dnešní pomatený svět na nás chrlí.
Ano, Trikolóra vznikla především proto, abychom bránili normální svět. A co je normální? Normální je, že rodinu tvoří maminka, tatínek a děti. Normální je, že existují jen dvě pohlaví. Normální je pracovat, a ne čerpat. Normální je postarat se nejprve o vlastní rodinu, vlastní obec, vlastní zemi, a pak teprve pomáhat jinde.
Trikolóra si do svého štítu vepsala tři základní hesla. O tom prvním – „braňme normální svět“ – už byla řeč.
Naším druhý základním heslem je, že „bohatství vzniká z práce“. Možná je to úplně banální konstatování, ale ve světě, který je totálně pokřivený systémem dotací a nejrůznějších podpor, ke kterým se ale obvykle nejrychleji propracují nikoli ti nejpotřebnější, nýbrž ti s nejostřejšími lokty, je to nesmírně důležitá připomínka. Zdravá společnost stojí, možná přesněji by měla stát, na těch, kteří skutečné hodnoty vytvářejí, nikoli na těch, kteří nejšikovněji čerpají. Oni totiž čerpají z toho, co vytvořili, respektive zaplatili jiní. A ten, kdo hodnoty přerozděluje, má obvykle i své vlastní postranní úmysly. Netřeba dodávat, jak podobný systém – a dodejme ještě, že Evropská unie na něm stojí – devastuje a ničí kapitalismus volné soutěže. Ten kapitalismus, kterému západní civilizace vděčí za svůj nebývalý vzestup.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV