Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych jako členka mandátového a imunitního výboru řekla také pár slov k tomu, co tady dnes projednáváme. Poslední dny a týdny byly opravdu náročné. Neuvěřitelný tlak médií, útoky opozice, což je teď reálně kolik - osm stran, čekání na chybu v jakékoliv reakci do médií, její překrucování, interpretace těch, kterým se to vlastně hodí, těm, co mají dopředu jasno: Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek prostě musí být vydáni, protože o jejich vině není pochyb.

Já jsem ve Sněmovně fakt chvíli, ale nečekala jsem to tak osobní, vyhrocené a tak na nože. Ale fakt mi nezbylo, než si na to zvyknout. Nakonec popravdě řečeno jsem ráda, že jsem měla možnost být členkou mandátového a imunitního výboru už proto, že jsem nebyla odkázána jen na média a demagogické vyjádření ostatních opozičních stran vytržené z kontextu, ale mohla jsem si obrázek udělat sama. Silně jsem přitom vnímala, že politikům, kteří už jsou ve Sněmovně dlouho, nešlo pod nos to, jakým způsobem jsme se my, členové mandátového a imunitního výboru za ANO, postavili k práci v mandátovém a imunitním výboru. Dokonce nám bylo podsouváno, že dříve nebylo zvykem, aby mandátový a imunitní výbor podobné případy projednával. Nebylo to zvykem. (Důrazně.) To je zjevně univerzální argument pro to, když se někomu nechce něco řešit, nebo se tím prostě nechce zabývat. A já se tedy ptám, proč tady mandátový a imunitní výbor vůbec je. Proč existuje? Aby nic nedělal? Velmi ráda bych všechny ubezpečila, že jsme v žádném případě nikdy nechtěli suplovat práci policie a ani to nedělali, ale především chceme dělat svoji práci odpovědně, proto nás voliči zvolili. A mimo jiné budeme takovým způsobem zkoumat všechny případy, které mandátovému a imunitnímu výboru připadnou, opravdu všechny a poctivě. Už v minulém týdnu jsem médiím několikrát řekla, že tak, jako mám pochybnosti v trestním stíhání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka, mám úplně stejné pochybnosti v případě trestního stíhání Bohuslava Svobody, a jak jste si všichni tady všimli, ten fakt není z ANO, ale z ODS.

Vraťme se ale k vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Když jsem vyrazila na policii, chtěla jsem mít čas si spis pořádně nastudovat, a proto jsem si vybrala dny v závěru minulého roku. Chtěla jsem mít na studium spisu opravdu čas a klid, a tak nějak jsem očekávala, že všechny pochybnosti, které jsem za tu dobu, kterou jsem se mohla věnovat této kauze, měla, budou vyvráceny. To, co se odehrálo na policii, vám můžu říct, že bych už opravdu nikdy nechtěla zažít. Protože jsem se nemohla dlouho ničeho dopátrat, tak mi studium spisu zabralo téměř celých pět hodin. To pan policista, který mi umožnil nastudoval spis, pravděpodobně nevydržel. Začal se do mě a mé poslanecké kolegyně poměrně dost jedovatě navážet, že v každé jiné civilizované zemi by Andrej Babiš byl za své skutky už dávno vydán, že máme být rádi, že vůbec můžeme nahlédnout do policejního spisu, protože to není jeho povinnost nám jej ukázat. Opravdu bych vám tohle nepřála zažít. A dorazil to třešničkou na dortu, kdy řekl, že se tomu vlastně u nás dvou ani nediví, protože jsme z ANO. Hrozný pocit.