Vážené dámy, vážení pánové,

projednáváme zákon, který do velké míry rozšiřuje pravomoci České národní banky, a to v několika oblastech. Zaprvé zákon rozšiřuje pravomoci České národní banky stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů hypoték. Jde o ukazatele: LTV low to value, ukazatel poměřující celkovou výši zadlužení zájemce v souvislosti se spotřebitelskými úvěry zajištěnými stejnou obytnou nemovitostí k hodnotě zajištění tohoto úvěru, DSTI debt service to income, to jest ukazatel poměřující výdaje zájemce vyplývající z celkové výše jeho zadlužení k jeho příjmům, a DTI debt to income, to jest ukazatel poměřující výši celkového zadlužení zájemce k jeho příjmům. ČNB se zmocňuje k vydávání opatření upravující způsob a pravidla těchto úvěrových ukazatelů.

ČNB uvádí, že v lednu 2019 bylo možné stanovovat zákonem úvěrové ukazatele ve 20 z 31 zkoumaných evropských zemí. Všechny tři úvěrové ukazatele jsou zákonem stanoveny pouze na Slovensku. LTV je stanoveno zákonem v 16 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. DTI je stanoveno ve 30 z 20 zemí (?), kde to zákon umožňuje. DSTI je stanoveno v 7 z 20 zemí, kde to zákon umožňuje. I z této statistiky České národní banky je patrné, že ve většině zemí, kde je možnost zákonné nařízení úvěrových ukazatelů, se využívá především LTV. Pokud by bylo LTV stanoveno na hodnotách, které vyhlásila Česká národní banka svým doporučením, mělo by to bance poskytnout dostatečné záruky pro případnou náhradu škody v případě, že by dlužník nebyl schopen splácet svůj úvěr na nemovitost. Metody používané ČNB indikují, že v polovině roku 2018 byly ceny bytů s ohledem na vývoj ekonomických fundamentů nadhodnoceny zhruba o 10 %.

Úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatelů nemusí být objektivním měřítkem. Není vhodné brát aktuální příjem jako bernou minci pro mnoho dalších let trvání hypotečního úvěru. Banky by mohly mít problém určit splnění těchto úvěrových ukazatelů například u zaměstnanců pracujících na dobu určitou, živnostníků využívajících výdajové paušály, nebo paušální daň, nebo osob s příjmy, které banka nemusí akceptovat, například stipendia a podobně. Navíc brát aktuální příjem jako bernou minci pro stanovování bonity klienta v příštích letech je oproti LTV podobně věštění z křišťálové koule a způsob ověření schopnosti splácet by měl být na komerční bance. České banky v mnoha případech prokazují schopnost dostatečně odhadnout bonitu klienta na základě vlastních testů.

Z výše uvedených důvodů předkládám pozměňovací návrh, který ponechává možnost České národní bance stanovovat LTV zákonem a zároveň úvěrové ukazatele založené na příjmu žadatele, tedy DTI a DSTI, stanovit pouze formou doporučení, která regulované banky zpravidla dodržují, protože si uvědomují možnost České národní banky například v rámci kapitálové přiměřenosti a dalších opatření je regulovat. Pro ochranu spotřebitelů s ohledem na možné budoucí nabídky zahraničních subjektů, kvůli kterým hlavně ČNB chce údajně tuto zákonnou pravomoc, je dostatečné z našeho pohledu LTV.