Po posledních krocích Viktora Orbána, který se pomocí zneužití koronavirové nákazy snaží okleštit demokracii v Maďarsku, je vhodné podívat se také na situaci maďarských médií. Maďarsko kleslo v roce 2019 v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic (RSF) o 14 míst na 87. příčku. RSF uvádí, že od nástupu vlády Viktora Orbána v roce 2010 stále pokračuje zhoršování stavu svobody tisku v Maďarsku. Od roku 2010 do roku 2019 se Maďarsko propadlo o 63 míst. O situaci postavení médií v Maďarsku pojednává i závěrečná zpráva Společné mezinárodní mise svobody tisku v Maďarsku, ze které budu citovat i parafrázovat a kterou si v tomto článku dovolím shrnout.

Tato mise se uskutečnila na konci listopadu 2019, skládala se ze zástupců Internal Press Institute (IPI), Article 19, Committee to Protect Journalists (CPJ), European Centre for Press and media Freedom (ECPMF), European Federation of Journalist (EFJ), Free Press Unlimited (FPU) a již zmíněných Reportérů bez hranic (RSF). Delegace se v průběhu mise setkala s velkým množstvím maďarských novinářů z Budapešti i dalších měst, stejně tak s organizacemi občanské společnosti, mluvčím maďarské vlády či starostou Budapešti. 

Zpráva hovoří o postupné demontáži svobodných médií a pluralismu v zemi. Od roku 2010 se Maďarsko vydalo cestou záměrného ovlivňování mediálního trhu, a to vytvořením násilného uzavření nebo účinného vládního převzetí kdysi nezávislých médií a prostřednictvím delegitimizace novinářů. Vytvoření provládního mediálního impéria drží Viktora Orbána a jeho stranu Fidesz u moci a zároveň izoluje velkou část společnosti od přístupu ke kritickým zprávám a informacím. Média jsou v Maďarsku rozdělena na provládní a nezávislá, přičemž pravicová i levicová nezávislá média jsou pravidelně “rozmazávána” jako politicky aktivistická, nenávistná vůči Maďarsku či jsou tito novináři označováni jako zahraniční agenti nebo zrádci. Nezávislí novináři jsou vystaveni všudypřítomné diskriminaci ze strany státu – je jim odepírán přístup k veřejným informacím, jsou vylučováni z oficiálních událostí, či je jim bráněno v komunikaci s veřejnými činiteli. 

V Maďarsku existuje malý počet kritických nezávislých médií, i když jsou neustále ohrožena a v mnoha případech trpí nedostatkem finančních zdrojů. Jejich práce je otupena dominantním provládním narativem a jejich dosah je v rámci země omezen většinou jen na hlavní město, přičemž většina populace zůstává “v informační tmě”. Diváci a čtenáři, kteří aktivně nepátrají po alternativních zdrojích informací, ve většině případů v online prostředí, se dostanou prakticky výhradně k vládnímu narativu vzhledem k úrovni vládní kontroly nad tiskem, rozhlasem a televizí. Dosah práce nezávislého tisku (včetně investigativní činnosti) je značně omezený. Výsledky práce nezávislých novinářů jsou aparátem státní moci, neformálně kontrolovaným vládou, ignorovány. Řeč je např. o klíčových institucích včetně úřadů státních zástupců. Možnost nezávislých médií ovlivnit veřejné dění jako hlídací pes demokracie je tedy velmi limitována. 

Delegace vedla s mezinárodním mluvčím maďarské vlády Zoltánem Kovácsem rozhovor a ten samotnou existenci problému se svobodou a pluralitou médií v Maďarsku odmítl. Dle zprávy argumentoval, že úkolem médií není kontrola moci a nezávislé novináře označil za politické aktivisty.