Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji mnohokrát za to, že mám možnost zde představit Národní plán obnovy. Děkuji i panu předsedovi Bartošovi za věcné dotazy, které padly. Jsem rád, že se to vede v té rovině, co ještě můžeme případně na Národním plánu obnovy zlepšit. Protože naprostý souhlas s tím, že se jedná za zcela zásadní zdroj, který do značné míry v následujících letech, minimálně v těch sedmi letech, ovlivní - a tady je důležité říct nejenom ekonomiku, protože jedno z prvních nesprávných pojmenování Národního plánu obnovy je to, že se jedná o ekonomický plán. Nejedná se o ekonomický plán.

Je to plán infrastruktury, nebo rozvoje infrastruktury, který v sobě zahrnuje i tu ekonomickou složku, logicky tedy i podnikatelskou, ale i složku, která je v oblastech jiných - v oblastech ekologizace, v oblasti boje s klimatem, v oblasti výzkumu, vývoje, v oblasti prevence, ochrany, zdraví, v oblasti digitalizace veřejné sféry a tak dále. Mohl bych tady brát jednu komponentu za druhou.

Tento plán má posunout Českou republiku s ohledem na to, jakým způsobem vůbec dneska má připravené reformy. A tyto reformy, klíčové, strategické, kroky v následujících letech, by měly do značné míry být podpořeny zdroji a tyto zdroje mohou jít do celé řady dalších oblastí. Já to říkám před závorkou proto, protože je pochopitelné, že co zájmová skupina, co odborná platforma, to trochu jiný názor. A já celkem i rozumím tomu, že každý by potřeboval se v tom Národním plánu obnovy vidět, že by potřeboval více zdrojů a že by byl rád, kdyby to dopadlo do jeho oblasti.

A máme dvě možnosti, jak se k tomu postavíme. První možnost je taková, že každému vyjdeme vstříc, každý dostane svůj dílek, rozdělíme 172 miliard plus případně zdroje úvěrové, protože je potřeba stále vnímat to, že to není jenom o těch dotačních zdrojích, ale i o zdrojích ve výši 405 miliard korun, které lze za určitých okolností využít jako úvěrové, takže se to může navyšovat. A můžeme je takzvaně rozdrobit tím, že každého částečně uspokojíme a - určitě si někteří z pamětníků vzpomínají na dělení medvěda - a tím nijak nedehonestuji ty požadavky, které jsou. Protože chápu, že každý je z nějakého regionu, každý má nějakou ambici, každý pracuje v nějakém oboru a každému by se hodilo, kdyby dostal určitou část zdrojů.

Takže není to tom, že by ty peníze padaly na špatné aktivity, ale je to tom, že když to takhle rozdrobíme, tak ve finále to nebude mít tu vizi, nebude to mít ten drive a nepůjde to k tomu, k čemu všichni chceme, a to je k posílení - ani ne konkurenceschopnosti, to je další trošku klišé, které se objevuje. Plány pro poslední konkurenceschopnosti jsou na bázi OP TAK, nebo OP PIK a tak dále. Ale k posílení odolnosti naší země v celé řadě různých aspektů. Takže prosím berme to tak, že tento plán by měl sledovat určitou vizi. Co je nesmírně důležité. A opět je velká škoda, když někteří kritici to - a neříkám to ve zlém, spíš jenom připomínám, proč je třeba na to nahlížet možná trošku jinak - aby na to nahlíželi s ohledem na ostatní zdroje, které máme. Minimálně v rámci Evropy. Proč to říkám? Naší vládě, konkrétně panu premiérovi, se podařilo vyjednat v rámci Evropské komise absolutní rekord a to je 964 miliard zdrojů v následujících sedmi letech plus, dejme tomu, ještě období dalších třech let. 964 miliard korun budeme moci čerpat v dalších letech.