Uprchlická a migrační krize je skutečnou zkouškou akceschopnosti a soudržnosti EU. Hlavní úkol, který Evropa má je na ni odpovídajícím způsobem zareagovat a být schopna předvést společnou kolektivní akci, která bude znamenat, že jsme schopni mít území členských států pod kontrolou z hlediska příchodu migrantů. Že jsme schopni je evidovat, registrovat, a že jsme schopni rozhodovat o tom, jaký správný postup toho, či onoho migranta nebo uprchlíka zvolit.

Komise zveřejnila balíček návrhů. Na něm jsme ocenili, že byly kombinací krátkodobých, dlouhodobých opatření. Dotýkaly se klíčových témat, jako je pro nás návrat k politice, nebo návrhy, které upravují návratovou politiku tak, aby skutečně fungovala. Seznam bezpečných zemí, zřízení svěřeneckého fondu. To všechno byly věci, které my jsme přivítali, protože jsou základ pro komplexní řešení.

Nicméně včera jednání ministrů vnitra nakonec mělo jeden bod, který, zdá se, z toho získal dominantní postavení, což nás trochu mrzí. A to je rozhodování o relokacích a o počtu uprchlíků, ke kterým se zavazují členské státy, že je přerozdělí. To, proč nás mrzí, že se to soustředilo, třeba to včerejší jednání, především na tento bod, je dáno tím, že jsme přesvědčeni, že samotný bod určení nějakého čísla, ke kterému se zavazujeme, není to, co by samotnou krizi vyřešilo, protože máme zkušenost z posledního rozhodnutí, které bylo učiněno na začátku července. Tam jsme se zavázali k tomu, že se ujmeme 40 tisíc uprchlíků a ČR pak dobrovolným rozhodnutím se přihlásila k 1500. My bohužel vidíme, že od té doby to celé postupovalo poměrně pomalu. A vlastně i dnes mohu říci, že ještě žádného uprchlíka ČR neměla možnost se ujmout, protože nám ho ještě žádné registrační centrum neposlalo, protože zřejmě není schopno ještě žádné, tu práci odvést.

Takže my máme zkušenost, že sice máme číslo, ale číslo nevede samo k nějaké akci. To je důvod, proč jsme říkali, že je důležité se zabývat takovými věcmi, jako je ochrana vnější hranice; schengenské hranice EU. Je třeba opravdu zřídit – ono se tomu říká hotspot. Já bych to počeštil na registrační centra, která by měla být zřízena ve frontových státech, tedy státech na hranicích. Ta by fungovala tak, že by každý migrant, uprchlík, musel projít tímto centrem a ona by vlastně provedla registraci a byla by základem pro to, abychom se mohli bavit o tom, jak s uprchlíky dále jednat. Jak je dále v Evropě umístit.

Ale vzhledem k tomu, že registrační centra vlastně do této chvíle, v takové podobě, jakou bychom potřebovali, nefungují, tak vlastně máme čísla a nemáme mnoho víc, protože poslední jednání, které bylo včera znamenalo, že ze 120 tisíc, o kterých se mluvilo, se Maďarsko nechtělo ujmout těch svých 54 tisíc. Tak se nakonec jednalo fakticky o jenom 66 tisíc. Zbytek se odložil na další rok. Z 66 tisíc jich 15 tisíc má dělat registrační centrum v Itálii a zbytek Řecko.