Konference Máme jiné dítě, nechceme jiný život, věnovaná péči o rodiny s dětmi s neurologickým postižením, kterou v pondělí 7. října uspořádal z iniciativy náměstka hejtmana Jiřího Navrátila Moravskoslezský kraj, především otevřela problém nedostatečně nastavené spolupráci tří resortů, a to zdravotnictví, vzdělávání a sociálních věcí.

„V posledních měsících jsem měl opakovaně příležitost být v kontaktu s rodinami dětí s neurologickým postižením. Této problematice se věnuji poslední tři roky, co jsem náměstkem hejtmana pro sociální oblast. Za tu dobu jsem byl mnohokrát překvapen, s jakými problémy se tito rodiče musí potýkat a že jim systém někdy příliš nepomáhá. Myslím si, že konfrontace na dnešní konferenci je pro mnohé z nás - politiky, úředníky, zaměstnance zodpovědných institucí - užitečná a překvapivá. Mnohdy si totiž myslíme, kolik toho pro tyto rodiny děláme - a opravdu děláme, ale bohužel ne vždy tak, jak to opravdu potřebují. Doufám, že konference bude jedním z důležitých impulsů pro nastavení potřebných změn a s jejími závěry budeme následně dále pracovat," uvedl náměstek hejtmana pro sociální záležitosti Jiří Navrátil. 

Konference upozornila na nedostatky v následné péči, které by v budoucnu v Ostravě mohl pomoci řešit pilotní projekt Centra provázení, jenž by měl odstartovat ve Fakultní nemocnici Ostrava. Ministerstvo zdravotnictví tu poprvé zveřejnilo podobu nového ošetřovacího dne na lůžkách následné péče pro děti s dětskou mozkovou obrnou. Platit by měla od příštího roku, děti by podle ní mohly mít intenzivní neurorehabilitaci hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Pokud bude kapacita lůžek dostatečná, rodičům by odpadlo mnohdy nedůstojné a často vyčerpávající shánění potřebných finančních prostředků od sponzorů a nadací či sběrem plastových víček.

Konference představila několik příkladů dobré praxe péče o děti s poškozením mozku. Mezi jinými například ředitelka Slezské diakonie Zuzana Filipková hovořila o systému, který v péči o tyto děti funguje v České Těšíně a který vyžaduje funkční spolupráci mezi třemi resorty – sociálními službami, školstvím a zdravotnictvím. „Trvalo nám zhruba patnáct let, než se podařilo systém nastavit tak, jak je dnes. A neumím si představit, že by byl nějak jednoduše přenositelný do jiného města,“ řekla ředitelka Slezské diakonie Zuzana Filipková.

K zařízením, jehož služby si rodiče chválí, patří také Dětská rehabilitace Hlučín, která poskytuje péči dětem s různými typy postižení od narození do sedmi let věku každý pracovní den od rána do odpoledních hodin. Během dne je o děti nejen postaráno, ale zároveň mají možnost intenzivních rehabilitací s využitím nejnovějších poznatků, jejichž malou část proplácejí zdravotní pojišťovny. „Pokud vím, tak jsme první příspěvková organizace malé obce, která zavedla, pro udržení efektu lázeňské péče, následné intenzivní neurorehabilitace. Jsem proto zvědavá, jestli se změna úhradové vyhlášky bude vztahovat i na ambulantní služby,“ konstatovala ředitelka Dětské rehabilitace Hlučín Radmila Löwová s tím, že bohužel u nich děti nemohou absolvovat povinný rok předškolní docházky, protože zařízení nemá status vzdělávací instituce. Jenže jakmile začne dítě chodit do mateřské školy, buď mu skončí pravidelné rehabilitace, nebo rodiče musí ukrojit ze svého pracovního či osobního času a převážet dítě z jednoho zařízení do druhého.