Otcem a matkou jsou muž a žena, ne registrovaní partneři! Novými alternativními variantami bychom mohli zpochybnit staletí osvědčený a fungující model rodiny.

Nesouhlasím proto s připravovanou novelou zákona o registrovaném partnerství, která by homosexuálním párům umožnila adopci a podporuji petici proti této novele. Chci zdůraznit, že tato petice není namířena proti homosexuálům. Je namířena proti absurdnímu uzákonění adopce dětí těmito páry. Homosexuální lobby usiluje postupnými plíživými kroky, nejdříve o registrované partnerství, nyní adopce, co můžeme čekat příště?

Petice proti zákonu „ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY“ vznikla především proto, aby hájila práva těch, kteří se sami hájit nemohou - práva nevinných dětí. Naší povinností je usilovat o vytvoření těch nejlepších podmínek pro výchovu dítěte, a ne utvářet jiné alternativy, které nikdy nemohou nahradit základní buňku rodiny, jež tvoří jeden „otec“ a jedna „matka“. Naopak vytvářením nových alternativních variant můžeme snadno dospět k výraznějšímu zpochybnění a postupnému rozmělňování základního modelu rodiny. Tento model je třeba mít v úctě a chránit jej, aby zůstal i nadále pevným pilířem naší společnosti.

Zákon o registrovaném partnerství prošel v roce 2006 tou nejtěsnější většinou o jeden hlas a to jen proto, že tehdy homosexuálové slibovali, že už nic více nebudou chtít. Slib nedodrželi. V současné době připravuje skupina zákonodárců z různých politických stran novelu zákona o registrovaném partnerství, která by umožnila registrovaným párům osvojit si dítě svého protějšku, pokud je v rodném listu dítěte uveden pouze jeden rodič, případně pokud jeho druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas s osvojením dítěte.

Co se týče registrovaných párů, je nutné upozornit na jednu skutečnost. Není pravdou, že po smrtí biologického rodiče, je dítě automaticky umístěno do dětského domova. Dnešní soudní praxe potvrzuje, že pokud biologický rodič dítěte zemře, je dítě homosexuálního partnera dáno do výchovy pozůstalému partnerovi, který se stane pěstounem nebo poručníkem. Z toho plyne, že uzákonění adopce, o něž propagátoři zákona usilují, je i z tohoto hlediska bezpředmětné až absurdní. V těchto specifických situacích by se z praktického hlediska jednalo pouze o několik málo výjimečných případů, které mohou být uspokojivě vyřešeny v rámci stávající legislativy. Chci upozornit na to, že hlavní problém spočívá v jiné skutečnosti. Otevírá se zde totiž možnost, že všichni lidé hlásící se k homosexuálnímu způsobu života, si budou moci adoptovat dítě.

Známou skutečností zůstává, že právě homosexuální páry, se v drtivé většině vyznačují vysokou formou promiskuity, která je mnohonásobně vyšší než u běžných heterosexuálních párů. To znamená, že zde rozhodně nelze mluvit o stabilním prostředí, v němž by dítě mělo vyrůstat. To potvrzují i mnozí homosexuálové, případně samotné fotografie z tzv. pochodů „PRIDE“. V tomto případě lze spíše mluvit o neuváženém experimentování na dětech, než o upřímnou snahu hájit práva těchto snadno zranitelných dětí.