Produktivita práce je jádrem ekonomického pokroku. Bez zlepšení produktivity práce je možné zajistit hospodářský růst pouze větší intenzitou práce (tedy že lidé tvrději a déle pracují) nebo větším rozsahem zaměstnanosti (tedy, že pracují větší počty lidí).

Toto jsou ale v podstatě – pokud jde o větší intenzitu práce a větší zaměstnanost – faktory, které ve spojení s hospodářským růstem mohou spíše zakrývat problémy s produktivitou práce. To je podle mého i případ české ekonomiky. Zaměstnáváme více lidí, zaměstnanost je na svém vrcholu, ale v produktivitě práce se nijak zvláště nečiníme.

V pokročilých ekonomikách došlo k rychlému vzestupu produktivity práce v 90. letech minulého století, kdy se větší měrou prosadila počítačová technologie, která vytlačila předchozí nemoderní technologie, jejichž symbolem byl například psací stroj.

Rozvíjející se ekonomiky měly snahu dohánět vyspělé ekonomiky růstem HDP a pokoušely se zajišťovat růst produktivity práce. Ten přicházel díky uplatnění moderních zahraničních technologií v rámci zahraničních investic, ať již přicházely z USA, z eurozóny, respektive nejpokročilejší části EU, či z Japonska.

Zajímavý vývoj, pokud jde o produktivitu práce, zažily Spojené státy. Nejvyšší meziroční růsty produktivity byly zaznamenány zhruba mezi lety 1996–2006, kdy se produktivita práce meziročně vyvíjela v koridoru mezi 2 – 3 % růstu. Obdobný vývoj blížící se třem procentům nárůstu se v USA projevoval v letech 2009–2010. V letech po roce 2010 jsou přírůstky produktivity práce v USA spíše marginální, nedosahují vesměs ani půl procenta, a v roce 2016 je dokonce očekáván pokles produktivity práce.

Pokud jde o Čínskou lidovou republiku, ta v loňském roce zaznamenala meziroční růst produktivity práce 3,3 %, což je oproti roku 2014, kdy zde produktivita práce dosahovala 5,2 %, poměrně významný pokles. Ještě v roce 2015 to však byla slušná produktivita, za kterou by si mohla gratulovat jak americká ekonomika, tak ekonomika zemí EU. V roce 2016 se očekává, že produktivita v Číně se meziročně zvýší až téměř k 4 %. Pryč jsou pochopitelně růsty produktivity práce mezi jednotlivými lety, k nimž docházelo v období 2007 – 2013, kdy se produktivita v Číně pohybovala kolem 7 %. S výpadkem směrem dolů v roce 2008 na 4 % a se skokem nahoru v roce 2012 na 12 %. (To vše tedy produktivita práce měřená jako změna procenta HDP na jednoho pracovníka.) Jedním z důvodů těžkostí Číny, respektive pro její produktivitu práce, je pád cen surovinových komodit, ke kterému dochází v posledních pěti letech a který se samozřejmě projevuje také v HDP zemí, jež jsou bohaté na suroviny, ať jsou z Latinské Ameriky, Afriky, či ať jde o Rusko. Ceny komodit v posledních pěti letech, a to ať už u průmyslových kovů včetně stříbra (jeho kolísala nahoru i dolů) a také potravinářské komodity, zaznamenávaly poklesy o desítky procent. Je tedy zřejmé, že se to muselo projevit také v produktivitě práce, respektive ve výkonnosti zpracovatelské ekonomiky jako je ta čínská, kde je významná část produktů vyráběna pro export.

Pokud jde o eurozónu, její ekonomika utrpěla v letech 2008–2009, kdy došlo nejprve v roce 2008 k poklesu produktivity práce na nulu a o rok později dokonce až ke snížení produktivity práce na minus 1 %. V roce 2010 již produktivita práce v eurozóně vyskočila na zhruba 2,5 %, ale nemohla se na ní nepodepsat dílčí krize v eurozóně v letech 2011–2012, kdy se produktivita práce opět meziročně pohybovala kolem jednoho procenta růstu. Nejúspěšnějším obdobím těch posledních zhruba 10 let bylo pro eurozónu období 1999–2006, kdy zde byla vývojová tendence růstu produktivity kolem 1,5 %. Ten průměrný růst produktivity práce poklesl v eurozóně mezi lety 2007 -2013 na 0,6 %. Produktivita práce rostla tedy v posledních 15 letech v eurozóně ze všech největších světových ekonomik nejpomaleji.

Pro zajímavost se ještě zastavím u Spojeného království, kde se produktivita práce v období 2000–2005 pohybovala v průměru mezi 2 – 4 % růstu. Po roce 2010, kdy se produktivita práce vyšvihla téměř až ke 2 %, došlo k poklesu, respektive ke stagnaci produktivity práce a v roce 2016 se očekává minimální růst limitně se blížící nule. Mezi lety 2007–2013 byl tedy v průměru ve Velké Británii meziroční růst produktivity práce 2 %

Celkově lze tedy říci, že velké ekonomiky Západu, a to jak americká, tak britská i ekonomika eurozóny mají velké problémy se zajištěním růstu produktivity práce, který tak zůstává problematickým faktorem rozvoje jejich hospodářství.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.