Svou roli nepochybně sehrává a sehraje také jednoznačné vyjádření ministra zahraničí ČLR, který v rozhovoru pro hongkongský list hovoří o Rusku jako o
příteli, který se neopouští, s tím, že Čína dá – v případě potřeby – tomuto příteli, kterého považuje za strategického, k dispozici své prakticky neomezené zdroje. Pochopitelně včetně finančních. ČLR má v současnosti finanční zázemí v podobě svých obrovských státních aktiv v euru a USD a také ve zlatě.

Po takovém prohlášení člena nejužšího vedení Číny nemá smysl pokračovat v ekonomické válce vůči Rusku, včetně útoků na rubl. Čína si nepřeje ekonomické zhroucení Ruska a rozklad současného mezinárodního uspořádání, v němž Rusko hraje stále důležitou roli. Tu Čína respektuje, ale v souladu se svou tradiční zahraniční politikou nezasahování jej v ní nehodlá nahradit. Západ svým tlakem na Rusko dosáhl zejména toho, že nahnal Kreml do náruče Pekingu a pomohl ukout strategické spojenectví ČLR a Ruska. Je jen otázkou, zda se k němu otevřeně připojí ještě další nové velmoci, tedy Indie a Brazílie či jiné státy.

Západu, tedy zejména Evropské unii, tak na krku zůstane bankrotující Ukrajina a zvyšující se vojenské výdaje. Opravdu nepříliš perspektivní základ pro hospodářské oživení v Evropě.