Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové.

Pan ministr nás seznámil se situací a s předlohou novely zákona o pedagogických pracovnících a současně nám nastínil také situaci v regionálním školství. Po pravdě řečeno, je to situace, kterou musí řešit, a nikdo mu to v tuto chvíli nezávidí. Chtěla bych ocenit, že pan ministr školství učinil několik zásadních kroků pro to, aby dokázal stávající situaci napravit, resp. aby vytvořil podmínky pro to, aby situace nebyla tak bolestivá pro učitele, kteří nemají patřičné vzdělání. (Šum v sále.)

Pro vás, kteří se ve školství nepohybujete, bude možná důležitá drobná rekapitulace. V roce 2004 byl přijat zákon, který definuje povinnou pedagogickou přípravu pro učitele s tím, že bude platit od 1. 1. 2005. Předpokládalo se, že učitelé, kteří nemají potřebnou kvalifikaci, si ji budou moci doplnit. Protože se to ukázalo nereálné, bylo rozhodnuto a přijato zákonem, že se prodlužuje doba, ve které si mohou učitelé tuto kvalifikaci doplnit. Nejdříve se prodloužila o pět let a v roce 2009 o dalších pět let. Dostali jsme se tedy k číslu deset let, během kterých měli učitelé možnost si pedagogickou způsobilost si dokončit.

Je to zneklidňující téma. Já to celkem chápu, pane předsedající.

Vrátíme se tedy do našeho školského systému. Znovu opakuji, během deseti let byly lepší nebo horší podmínky pro doplnění kvalifikace pedagogů. V roce 2014 se dostáváme opět do situace, kterou už řešila sněmovna v roce 2009, a to je nedostatečnou kvalifikací pedagogických pracovníků.