Tohoto shromáždění se účastnili očití svědkové a zároveň oběti násilí, které zorganizoval fašistický Pravý sektor. Mezi vystupujícími byla Olena Radzychovska, profesorka na Oděské univerzitě, matka Andreje Braženského, který tam 2. 5. 2014 zemřel, Oleg Muzyka, antinacistický aktivista, který byl na onom místě zraněn, novinář Aleksandr Todorov, zraněný tamtéž, či Ganna Glazova, členka Asociace za ruštinu jako státní jazyk, která byla svědkyní masakru, nebo Galyna Zaporožceva, předsedkyně Asociace matky Ukrajiny, přímá svědkyně událostí v Domě odborů. Zaporožceva je navíc policejní odborník s hodností plukovníka a specialistka na obor kriminalistické psychologie.

Z poslanců byli na slyšení přítomni Taťjana Ždanoka, Rebecca Harmsová (Zelení, SRN) a já. Z frakce GUE/NGL jsem byl jediným poslancem, byli tu od nás i tři asistenti. V publiku sedělo padesát- šedesát osob.

Hosté uváděli holá fakta a vyprávěli pouze o tom, co osobně zažili a viděli. Popisovali, jak fanoušci z Pravého sektoru cíleně hnali federalisty k Domu odborů. Že Dům odborů byl vždycky zamčený a bylo to obecně známo. V tento jediný den byl kupodivu otevřený, a proto v něm federalisté mohli hledali úkryt a nerozprchli se do ulic. Zmínili, že fanoušci Pravého sektoru během potyček dostávali neprůstřelné vesty. Podle jejich názoru to byla připravená akce, která měla sloužit jako prostředek zastrašení. Opakovaně ale zdůrazňovali, že nikomu nechtějí vnucovat své závěry a že je na každém člověku, aby si pohled na věc utvořil sám. Rovněž se promítal film s autentickými záběry davu na ulici a hořícího Domu odborů.

Byl jsem šokován chováním lidí z publika. Smáli se, dělali kravál, řvali, posmívali se vystupujícím. Svým povykováním znemožnili diskusi a dotazy. Byl jsem posledním řečníkem, pak Ždanoka musela kvůli nesnesitelnému randálu akci zastavit a ukončit.

Vystupující nám poté sdělili, že stejné skandální chování publika se děje na mnoha podobných mítincích po celé Evropě, evidentně s cílem, aby se veřejnost nedozvěděla pravdu. Protože i zde zazněla jména Porubij, Kolomojskij a Němirovskij, lidí spoluodpovědných za tento masakr a zároveň lidí ze špiček nové ukrajinské moci. Čtenáři mých článků je ostatně znají.

Přístup do EP není z důvodu bezpečnosti libovolně volný, návštěvník se musí zapsat, předložit doklady a někdo z pracovníků nebo poslanců EP se ho musí ujmout. Dali jsme podnět, aby se zjistilo, na čí jméno byli tito lidé vpuštění dovnitř. Nemělo by být těžké to vyhledat a dobrat se výsledku. Protože se tyto případy opakují, je zřejmé, že někdo provokatéry svolává a organizuje.

Jeden z účastníků nám popsal událost, která se stala v Záporoží v době Velikonoc, nejvýznamnějšího pravoslavného svátku vůbec. Osm set federalistů tam bylo během demonstrace obklíčeno pěti tisíci stoupenců Pravého sektoru. Fašisti z Pravého sektoru federalisty terorizovali, lili na ně mléko, házeli mouku a jiné potraviny, ze kterých se dělá tradiční velikonoční jídlo pascha. Tohle ponižování trvalo bez zásahu policie několik hodin. Lidé z Pravého sektoru to po oděském masakru „vtipně“ komentovali, že paschu uplácali v Záporoží a upekli v Oděse. Vyjadřovat se takhle ke čtyřiceti šesti zmařeným životům může jen cynická svině. Cynici podobné úrovně znemožňují konání informačních akcí po Evropě a jejich dalším, ale jistě ne posledním „zářezem“, bylo shromáždění v EP.

Michail Romm v roce 1965 natočil své vrcholné dílo, historický dokument Obyčejný fašismus. Myslím, že je znovu aktuální a je třeba se k němu vracet.