Chci připomenout velmi věcnou a těžkou diskusi, která již několikrát proběhla v garančním výboru i v příslušném podvýboru, či mnoha jednáních s tvůrci zákona.

Podle mého názoru je škoda, že vláda a ministr obrany neakceptovali můj návrh na stažení návrhu zákona, protože se obávám toho, že zodpovědnost za konečné znění zákona bude mít výbor pro obranu a že zákon nebude nakonec plnit ty cíle, se kterými armáda počítala. Nejen já, ale i stínový ministr obrany a Branná komise ČSSD se shodla, že povinné odvody navrhované ve vládní verzi jsou zbytečné a jako takové administrativně a finančně náročné. Nehledě na naštvanost široké veřejnosti, která v souvislosti s tímto návrhem ve společnosti vznikla. Přece nelze problémy armády vkládat na bedra občanů České republiky.

Proto dohoda zní, že se povinné odvody z návrhu zákona odstraní, což je sice dobrý počin, ale na druhé straně stále není jasné, jak bude zákon po pozměňovacím návrhu vypadat. Podle mého názoru je možné povinné odvody nahradit pouhou evidencí „odvedenců“, kteří by vyplnili jednoduchý dotazník s doložením zdravotního vyšetření u svého praktického lékaře. Ovšem je nutno vytvořit rejstřík těchto odvedenců, včetně zajištění ochrany jejich osobních údajů. Taktéž je potřebné, a to návrh zákona obsahuje, daleko více počítat s povinnými zálohami z řad bývalých profesionálních vojáků. A to, co je potřebné, je vyvinout maximální úsilí ke zvýšení počtu profesionálních vojáků. Opravdu podle mého názoru nelze souhlasit s tím, aby tito vojáci byli nahrazováni aktivními zálohami. Ty mají sloužit nikoliv v zahraničních misích, ale mají být vycvičeny pro případ ohrožení země v rámci její obranyschopnosti.

Souhlasím s tím, že branný zákon je jeden ze základních zákonů k zajištění obranyschopnosti při ohrožení státu či válečného stavu. Proto odmítám rozšíření působnosti branné povinnosti pro případ ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti nebo demokratických základů České republiky, jak je novelou zákona požadováno. Druhým úkolem, a jsem rád, že se tento úkol začíná konečně řešit, je přijetí takových podmínek pro aktivní zálohy, které by zvýšily povědomí, schopnosti a zejména ochotu občanů zapojit se do činnosti aktivních záloh. Vymýšlet další takzvané „dobrovolné“ zálohy ničemu nepomůže, ale naopak může zhoršit již dnes nízké počty těchto záložáků. K tomu je však třeba daleko více působit na širokou veřejnost a průběžně komunikovat s aktivními zálohami.