Nic se nesmí uspěchat. Ano. Již 20 let nic neuspěcháváme, čehož důkazem je onen úspěšný úprk před právníky v dobách překotné privatizace devadesátých let, který vlastně trvá dodnes. Vymahatelnost práva je v České republice obrovský problém. Protichůdné rozsudky, neúnosná délka soudních řízení, sem tam skandál o propojenosti justice s podsvětím. Ovšem diskutujme a nic neuspěchejme. Rádoby "veselá" historka předsedy Ústavního soudu Rychetského o zcela nekompetentním, nesmyslném rozsudku z dob, kdy byl ministrem spravedlnosti, není vůbec humorná. Pokud za "blbost" není možné vést kárnou žalobu, tak za co je? Každý zaměstnanec za "blbost" platí, třeba i ztrátou zaměstnání. Lékaři či zdravotní sestry jsou za své omyly vystaveni hrozbě trestního stíhání. U soudců, kteří rovněž dokáží svými rozhodnutími zničit život či zdraví, jsme jaksi nad věcí. Reforma, o které ale musíme napřed důkladně a pořád dokola diskutovat, působí jako fráze. Má někdo vůbec zájem na tom, aby se situace v našem soudnictví skutečně zlepšila?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Sehnalová - profil