Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, tady jsem si napsal, někde jsem to četl a věřím, že si to z nás tady všichni myslíme, že naše děti by měli učit ti nejlepší. A já se přiznám, že si nemyslím, že k tomu děláme ty správné kroky. Já si myslím, že v poslední době hrozí školství takové tři rány, které obdrží a které jen velmi obtížně bude zvládat, pokud s tím něco neuděláme.

U té první, já to tady jen zopakuji. Možná z trochu jiného pohledu už tady mluvil pan kolega, ctěný senátor Michael Canov, a to je, jak někdo začal upravovat osnovy tak, aby například vypadly Newtonovy zákony nebo rozdíl mezi sloučeninou a prvkem nebo rozdíl mezi planetou a hvězdou a tak dále. S tím, že to, co tady Michael Canov neříkal a co řeknu já, je, že ten problém, se mi zdá, je v tom, že ti, co o tom rozhodují, netuší, kdo to je pedagog a co znamená učit. Protože když vy, pane ministře, například učíte zákon setrvačnosti, tak to není o tom, že to těleso setrvává v klidu nebo v pohybu a tak dále, to je o tom, že vy říkáte, že tak se chovají i jiné systémy. Dokonce i živé systémy, že i takový Senát je takový tanker. A když s ním chcete pohnout, že je to možné udělat dvěma způsoby. První, že dáte prudkou a přesně mířenou ránu a pak hrozí, že se to celé rozpadne, nebo tlačíte postupně a pomalu a tím měníte směr. A ono to není na první pohled moc vidět. A to by měl umět pedagog, protože se to učí na té pedagogické fakultě. A on se tam učí učit. Já jsem se tam učil učit, prosím, pane první místopředsedo, opravdu, prosím, já jsem se tam učil poznávat zejména na 2. stupni základní školy, jestli mladý člověk je, nebo není doma týraný, jestli má nějakou vadu a nedá se mu pomoci ve smyslu například, že je dyslektik nebo dysgrafik. Já jsem se tam učil poznávat vlastnosti a povahové rysy dětí, abych věděl, jak k nim potom mám v rámci individuálního vzdělávání přistupovat. To všechno já jsem se na přírodovědecké fakultě, a na tyto věci jsme chodili na pedagogickou fakultu, učil. Já jsem se tam učil, jaké jsou Komenského zásady, které se mají při vyučování používat, přiměřenost, názornost, systematičnost, postupnost. A protože například členové vlády toto neví, tak zasazují školství druhý úder, že nepřiměřeně, nesystematicky, nepředvídatelně mění pravidla. To je proti všem zásadám výuky. A tím pádem děti a studenti neví, na čem jsou.