Jaký predikujete vývoj v KSČM po volebním neúspěchu? Kdy by měla KSČM získat nové vedení? Máte vy své konkrétní představy o lidech ve vedení, kdo?

Prohráli jsme ve dvojích volbách za sebou. Ten propad nemá obdoby. Příčinu má společnou. Řešením je jen zásadní změna. Politiky i těch, kdo jsou její zárukou. Jen mladší tváře – a „víc sukní“ – to nezachrání. Zvlášť budou-li z těch, co se změně brání. Být prosaditelná už teď, tím lépe. Rozhodne až dubnový sjezd. Konkrétní představa krystalizuje. Musí zohlednit i zastoupení regionů. Jít s ní do médií se sluší, až si to napřed vyříkáme sami.

Jaké vize a politické cíle si musí KSČM po volebním neúspěchu upravit, přenastavit? Znáte je už, jak by měly znít?

Parketa radikální levice leží tam, kde všichni ostatní končí. Jen tam s ní přichází skutečná „přidaná hodnota“. Jen díky ní lidem nesplyne v cizím stínu – a přitáhne i vlivné spojence. Co konkrétně to znamená „tady a teď“, dáváme právě dohromady s partou kolegů – většinou mimochodem o generaci mladších. Aby to dostali včas už delegáti okresních konferencí, které rozhodnou, co a proč podpořit na sjezdu. Od nás to bude pravý opak „konzerv“ s prošlou expirací.

Hodláte vy sám obhajovat post ve vedení strany, vysvětlete prosím motivaci? I pokud byste již do vedení nekandidoval.

Cpát se kamkoli sám je mi cizí. Chtějí to po mně spousty vlastních členů. Den co den mi píší a volají i lidé z mnohem širšího spektra. Když namítám, aby si našli někoho mladšího, schytám to, ať prý nedělám drahoty. A ať prý mladší krev, schopnou skutečně levicové politiky, pomohu nechat dorůst tak, aby to mohla převzít už za pár let.

Například místopředseda KSČM Dolejš hovoří o modernizaci, mladším vedení. Vás označuje za „starou normalizační strukturu“. Co si o tom myslíte?

Ten citát zní jak z lejster „kádrováka“ před penzí – a z kulišovny na houpací koně. Slovníkem leze ovšem mezi půlky těm, kdo levici kádrují dnes. Soudný čtenář si ten eintopf jistě vyhodnotí po zásluze. Teď zvoní hrana docela jiným „starým strukturám“ „Starým strukturám abnormalizace,“ chcete-li to i jako slovní hříčku. Tedy těm, kdo levicovou politiku vykastrovali na rádoby technokratické tanečky, které nic nemění a ani to nemají v plánu. Tahle simulace je beznadějně po sezóně.

Dolejšovi odpůrci by naopak viděli návrat k marxismu. Jak by měla „nová“ KSČM vypadat podle Vás?

Marxismus není sprosté slovo. Natož mumie, zapadaná naftalínem. Člověk v něm ovšem musí být skutečně „doma“. A ne ho znát jenom „z rychlíku“ a vytáhnout z kvelbu jen čas od času, „aby se neřeklo.“ Levice, která nechce být k smíchu, musí poměrům vidět pod kůži. Rozumět tomu, kde se co bere - i kam a proč to míří. Jedině tak je s to lidem říkat víc, než vědí i bez ní. Umět jim prostříhat křoví až k příčinám a viníkům. Vyvodit z toho i „cestovní mapu“, která nezůstane populistickým šidítkem. Dát většinovým zájmům a náladám slovo i v politice.

Bude podle Vás nadcházející vývoj ve straně odpovídat střetu mezi tradičními komunisty a jakousi moderní levicí? Také se hovoří o buržoazním křídle uvnitř KSČM, je to podle Vás totéž co moderní levice vzývaná Dolejšem?

Skutečná demarkační čára vede jinudy. Mezi komunisty, kteří změnu k lepšímu nevzdali – a lidmi, co ani nemají tušení, jak na ni. Ti druzí z té nouze ještě dělají ctnost. Své mindráky si léčí nálepkováním názorových oponentů. Nemít je média, placená za „manufacturing consent“ - tedy „výrobu souhlasu“ – musela by si je uplácat z plastelíny. Opravdu moderní jsou samozřejmě jen ti první.

Jak vidíte akceschopnost a sílu KSČM v takto navolené sněmovně? Jaká pozice podle Vás straně prospěje, opoziční, nebo spolupráce s vládou, o níž za splnění jistých podmínek uvažuje předseda Filip?

Volby vyhrály protestní hlasy. Příště jich bude ještě víc. My musíme znásobit svůj opoziční potenciál. Restituovat roli mluvčího kritických nálad. Rozkročit se jimi mnohem víc. To přirozeně nevylučuje ani modus vivendi se scénářem, který požene na hrách dinosaury „pravdolásky“ a loupeže tisíciletí. Na nás však nesmí vrhnout ani stín podezření, že jde o posty, a ne o zájmy „dolních deseti miliónů“. Těm musí nadělit něco, co dosud neměly – a nastavět mantinely tomu, co by jim jinak hrozilo. Jasně, průzračně a transparentně. Cokoli jiného je pozvánkou do pasti.

Před rokem 1989 jste byl evidován jako spolupracovník StB. Jak se k vám StB dostala, v jak úzkém kontaktu jste s ní byl, co po vás požadovala, co z jejích požadavků jste plnil? Můžete toto období zpětně zhodnotit svým pohledem? Soudil jste se kvůli oprávněnosti evidenci u StB? Pokud ano, jak soud dopadl?

Už jste se ptali prezidentských kandidátů, o nichž teď koluje totéž? Celého hejna vrtichvostů, co se z toho, jak chodili práskat na své kolegy, vylhávají už skoro třicet let? Já pracoval stranických strukturách. Tam si tajné služby chodily pro úkoly, a ne je rozdávat. Jak si to dotvořily jejich šarže – a čím to dál zfixlovaly ty dnešní – je mi šumafuk. Mám důležitější věci na práci, než utrácet za advokáty proti ptákovinám, které jsou soudnému mozku k smíchu.