Druhým poraženým je celá nabubřelá elita. Žila si v blazeované víře, že to má na věčné časy. Dobyvatelé renty z celé planety stáli za Hillary unisono. Agitovali za ni papaláši dnešní i bývalí, domácí i z integrované Evropy. Podporovali ji zbrojní koncerny i generalita Pentagonu a cifršpiónů. A právě to byly polibky politické smrti. Naběhla si i Trumpova démonizace, již dostala za úkol presstituce. Politická mapa se mění před očima. Teď už i v zemi, lačné světu poroučet. Tím větší domino to vyvolá i jinde.  

Třetí debakl je ze všech nejcennější. Prohrála strana války. Strana vývozu demokracie kobercovým nálety. Agresí otevřených i hybridních. Za lidská práva i změnu režimu. Strana hazardérské konfrontace s jadernými mocnostmi. Zdivočelé rusofobie i demagogie o Číně. Salvy barnumského populismu si dopřával i Trump. Do války ovšem nehecoval. Moskvě i Pekingu sliboval vstřícnou diplomacii.  Generálně i na Ukrajině a v Sýrii. Vzít to teď zpátky, ztratí kredit. Kdo tvrdí, že razí politiku izolace, sní nebo přehání. To, že chce čistit hlavně Augiášův svinčík doma, však zní věrohodně.  

Čtvrtý slibný vzkaz míří k těm, komu narostl hřeben i u nás. Poskokům na dálkový ovladač, co se cítí jako něco víc než volič. Pražská kavárna to tuší a je na mrtvici. Kdo o konfrontaci s Čínou ani Ruskem nestojí, jsou mu k ničemu i reprobedny hororů. Inventář cizích nadací a ambasád čeká redukční dieta. A docela jiný mandát. Zrovna teď, před 17. listopadem, to v něm jistě vaří krev. Ráčí se ovládnout? Nebo zkusí trucovat? Jaká instrukce přijde těm, kdo mu vedou ruku?

Většina Ameriky nemusí Killary ani náfuku. Volila menší zlo. Vyhrála plebejská vzpoura. Revolta modrých límečků, srážených do pracující chudoby. I většiny střední třídy, dřív věrné opory establishmentu a teď     znejistělé masy, jejíž mladé krvi hrozí, že dopadne hůř než rodiče. Nůžky mezi oběma póly se rozevřely v úhlu, srovnatelném jen s mizérií před Rooseveltem. Occupy Wall Street zahřmělo jménem 99 procent. Obama je nechal rozprášit silou. Desítky jeho lídrů skončily za katrem. Teď to většina, přicházející o americký sen, vrátila vyvolené jednoho procenta i s úroky.

Zásekem do politické mapy je hlavně Bernie Sanders. Demokratický socialista šlapal Hillary na paty až do konce.  Porazit klan, který do ní vrazil majlant i marketingové čárymáry, musel až excentrický miliardář. Bez hesel, házejících smetánce rukavici, neměl šanci. Americe vládnou velké prachy, a ne načančané hodnoty. Na vertikále zlatého telete není nezávislý ani Trump. Tu rukavici však hodil jménem opačného pólu. Na schizofrenií, která ho nemine, bude dechberoucí podívaná.

Blýská se na jiné časy. To, jak moc budou lepší, závisí i na nás. Témata, která si přikradla práčata amerického století, je načase restituovat. Vrátit jim obsah, nezmrzačený účelovým švindlem. Lámat chomouty omezené suverenity. Vracet suverenitu tomu, komu náleží podle Ústavy, i doma.  Jít za tím ruku v ruce s každým, pro koho suverenita, demokracie a lidská práva nejsou jen prolhaným šidítkem.