Vážení kolegové, jsem především rád, že se o tom takto bavíme docela podrobně. Myslím, že tu zaznívá řada racionálních argumentů. Pokud si pamatujete to první čtení, zákon tady prošel bez nějaké výraznější diskuse, byl navrhovatelem a autorem představen jako technická novela. Myslím si, že z průběhu dnešního projednávání jasně vyznívá, že o žádnou technickou novelu skutečně nejde.

My jsme skutečně na rozpočtovém výboru, a děkuji i panu předsedovi, uspořádali seminář k tomu tématu, na kterém vystupovala řada lidí samozřejmě jak z akademického světa, tak lidí z byznysu, i těch zprostředkovatelů, kteří jsou tu dnes považováni za zločince. 

Nicméně dovolím si prostřednictvím pana předsedajícího panu guvernérovi říct, že přesto, že jsme na těch jednáních mezi sebou často třeba s panem viceguvernérem Tomšíkem nesouhlasili, tak vždycky ta diskuse probíhala korektně a ani by ho nenapadlo nás obviňovat, že snad proto, že máme jiný názor na regulaci bank, tak chceme způsobit jejich kolaps, jak to tady zaznělo v úvodu. Myslím si, pane guvernére, vážím si vás, ale že to nebylo úplně vhodné konstatování. Prostě na věci, a zvláště v ekonomické a hospodářské politice, můžeme mít jiný názor, aniž bychom chtěli ekonomiku nebo jednotlivé občany poškodit.

K samotnému návrhu. Vím, že mediálně líbivější a větší ohlas získá právě ta část, která se zabývá regulací hypotečního trhu, ale znovu bych chtěl upřít pozornost na tzv. netradiční nástroje měnové politiky, které banka chce získat. Myslím si, že Česká národní banka je nepotřebuje, že i při stávajících měnově politických nástrojích, které má k dispozici, dokázala prostřednictvím dlouhodobě oslabovaného kursu koruny, a já jsem velkým kritikem tohoto opatření, využít netradiční nástroj měnové politiky nad rámec těch standardních, které používala do té doby a nepotřebovala k tomu změnu zákona. Všichni dobře víme jak v ekonomické teorii, tak v praktické hospodářské politice, že měnová politika těch velkých centrálních bank, ať už to byl FED nebo Evropská centrální banka, které prováděly kvantitativní uvolňování, tak ani ekonomická teorie na té akademické úrovni ani praktická hospodářská politika si není jista, jaké dlouhodobé důsledky bude to nalévání peněz do té ekonomiky mít. To, že to je obrovské systémové riziko, kvůli kterému tu Česká národní banka ten zákon má, a to, že to je obrovské systémové riziko, to kvantitativní uvolňování ukazuje už to, jakým způsobem po této politice zareagovala např. výnosnost důchodových systémů ve Spojených státech a v řadě dalších zemí, kdy díky té uvolněné měnové politice ty nastřádané celoživotní úspory, které si lidé střádali na důchod a na část života poté ekonomicky aktivní, jak zaznamenali ztrátu, takže to je jenom první z těch neblahých důsledků, které od kvantitativního uvolňování můžeme čekat, řada dalších může přijít, ať už hyperinflací, která by byla logicky ve standardním ekonomickém prostředí logickým důsledkem toho kvantitativního uvolňování. A já prostě nemám pocit, že bychom jako Sněmovna měli jen tak odmávat České národní bance dramatické rozšíření jejich pravomocí, aniž by o tom existovala velmi hluboká akademická, odborná, ale i politická diskuse. A ta, bohužel, o takto podstatné normě doposud neběžela a já jsem velmi rád, že rozpočtový výbor se k tomu připojil, a i to, že rostou, jak jsem se díval v systému, jak roste počet pozměňovacích návrhů, tak je zřejmé, že další a další poslanci chápou, že o žádnou technickou novelu, jak nám na začátku Česká národní banka falešně chtěla namluvit, tak o žádnou technickou novelu nejde.

Ten předložený návrh novely zákona o České národní bance má umožnit regulaci tří úvěrových ukazatelů současně. Nemám úplně aktuální přesná data, ale i když jsem se díval a studoval jsem důvodovou zprávu k tomu zákonu samotnému, tak jsem nenašel žádnou zemi, kde by naráz regulovali všechny ty tři úvěrové ukazatele. Navíc ty ukazatelé, které regulují nebo dívají se na příjem domácnosti, která o hypotéku žádá, tak je regulují země, jako je Irsko či Velká Británie, ale s absolutně odlišnou strukturou hypotečního trhu. Nemohu souhlasit s tím, že ten návrh je v současné době potřeba. Když se podíváme na data a pokud jsou aktuálně přesnější, já jsem se díval někdy před 14 dny, před třemi týdny, když jsem ten pozměňovací návrh připravoval, tak statistiky ukazují, že podíl hypotečním úvěrem financovaného bydlení je u nás výrazně podprůměrný. 18 % domácností financuje bydlení prostřednictvím hypotéky, což je opravdu jiné číslo, než je 27 % průměr Evropské unie. A když tu pan guvernér zmiňoval Slovensko, které údajně aktuálně přišlo s podobnými návrhy, tak tam ten podíl úvěrem financovaného bydlení je na úrovni 37 %. To je úplně jiné číslo, než číslo 18 v České republice, a to je úplně jiná motivace k volbě takových regulačních nástrojů, jaké Česká národní banka po nás chce. Lidé s nízkými příjmy, a Eurostav to definuje jako 60 % mediánu a méně, mají úvěr na bydlení u nás jen v 6 % případů. Zase oproti Evropské unii, kde je ten průměr dvojnásobný.