Proč bych my, Evropané měli vůbec diskutovat o tom, zda na náměstích našich měst budou sochy Panenky Marie, u nás Jana Husa, nebo Jana Nepomuckého, v případě Francie Johanky z Arku.

Veškeré zákazy, které byly v uplynulých letech přijaty, byly vynuceny agresivním chováním přivandrovalců, byly tedy odpovědí na největší současný problém Evropy. Proč by se ze zákazu zahalování tváří měl stát zákaz vystavování křesťanských náboženských symbolů? Proč by se obrana našich vlastních zájmů měla obrátit proti nám samotným?

Debatovat o tom, jak má vypadat Evropa pod tlakem přílivu naprosto nesmiřitelných nepřátel a neustále zohledňovat surové požadavky těch, kdo tady vlastně ani nemají být, protože jim nikdo neudělil vstupní víza a nikdo je sem nezval, to je nejkratší cesta ke ztrátě všeho, čeho jsme kdy dosáhli.

Přivandrovalci si bez nejmenších problémů budují svoje ilegální modlitebny, nárokují si respektování jejich pravidel včetně pedofilního prznění dětí, a již se téměř nenajde nikdo, kdo by se jim dokázal postavit a alespoň otevřeně a jasné pojmenovat problém a nahlas navrhnout dostatečně účinné řešení.

Evropané neustále ustupují, a příklad boření soch nás vrací o staletí zpět. Dala by se najít historická paralela, kdyby ty sochy bořil dobyvatel, který zdecimoval (vyvraždil) původní domorodé obyvatelstvo. Ale odstraňovat naše symboly jenom proto, že si to žádá valící se proud přivandrovalců?

Speciálně v naší zemi je paradoxem, že vlastenci jsou naprosto roztříštění a část vlastenecky smýšlejících občanů se v naprostém zmatení mysli upíná ke spasitelům, kteří s naším národem mají jenom velmi málo společného.

Zatím to vypadá, že Evropané jsou již natolik zdecimovaní a odevzdaní osudu, že v mrákotném odevzdání předhodí sami dobyvatelům rodiny a majetky v bláhové naději, že si tím zachrání holý život, ale nakonec odevzdaně nastaví i svoje hrdla, aby se dobyvatelé nemuseli příliš namáhat při jejich podřezávání.

Najdou se vůbec ještě tací, kdo se nevzdají bez boje a raději zahynou s mečem v ruce, než by se podrobili?