Nikdy jsem Rittiga nepotkal, nikdy u mne nelobboval. Nikdy jsem totiž nebyl členem ani předsedou žádné dozorčí nebo správní rady žádného podniku se státní účastí nebo nějakého městského podniku, kdekoliv po republice.

Bláhově jsem se však domníval, že policie a státní zástupci jsou objektivní a věnují všem kauzám stejnou péči. Když mne odvlekli do Pankrácké věznice jenom proto, že jsem kandidoval na prezidenta, když mne představovali v televizní relaci jako zločince, bez jakéhokoliv důvodu, tak bych předpokládal, že na kauzách podložených důkazy to pro ně nebude žádný problém. Kolem Rittiga však bylo již několik případů předáno soudu, ale nejspíše vždy v tak zpackaném stavu, že nebylo možné jej odsoudit ani jednou. Několikerá blamáž ke škodě státního rozpočtu, tedy ke škodě každého z nás. Otázkou je, zda tak není činěno úmyslně.

Co je podstatou této poslední kauzy? Ivo Rittig měl tunelovat jednu společnost na základě smluv o poradenství.

Tento způsob tunelování ze všeho nejvíc připomíná jiný tunel na základě smlouvy o poradenství. Tehdy to bylo médii zlehčováno anebo dokonce úplně zamlčováno. Jednalo se o politické hnutí Úsvit přímé demokracie, kdy předseda hnutí uzavřel sám se sebou, jako podnikatelem smlouvu o poradenství, která mu umožnila vytunelovat stranickou pokladnu. Skupina poslanců se proti tomu vzepřela, následoval rozchod a následné založení další strany tunelářem. Vše v závoji asijské upřímnosti a odvahy při hájení českých národních zájmů, nejspíše proto, že sami Češi nejsou takový úkol bez zahraniční pomoci sami zvládnout.