Já jsem bedlivě poslouchal paní ministryni, její úvodní slovo, a potvrdila mé obavy, že to je ideologický návrh zákona. A divím se těm vládním stranám, které samy sebe neoznačují za levicové strany, že takový návrh sem pustily. Já myslím, že paní ministryně patří k levému křídlu sociální demokracie, je to poznat i z tohoto návrhu. Zkusím pár věcí okomentovat z jejího úvodního slova. Vznikne... (... já jsem vás taky nerušil, paní ministryně, děkuji.) Vznikne nárok, vznikne nárok tu pro čtyřleté děti, tu pro tříleté. A paní ministryně se tváří jakoby plnění toho nároku zabezpečil stát.

Ale stát to dělat nebude, pokud ovšem s tím nepřijde návrh, aby mateřské školy nezřizovaly a nefinancovaly obce a města, ale stát. Je to moc hezké. Roky máme v zákoně, a všichni, kteří se pohybují v komunální politice, vědí, jaké to mělo finanční dopady, tehdejší nápad taky levicových politiků, že poslední rok mateřské školy je zdarma. No proč ne? Až na to, že to platí někdo jiný než ten, kdo určil, že to bude zdarma. Tak to prostě je.

Takže první konkrétní dotaz na paní ministryni, jak zabezpečit plnění toho nároku v každém městě, v každé obci, protože bude mít v zákoně nárok, ale plnit ho má někdo jiný, ne stát.

Docela mě pobavila taková oblíbená mantra těch, kteří vidí Brusel jako to nejlepší dobro, největší dobro, které k nám přichází, kdy paní ministryně říkala, že ten povinný poslední ročník předškolního vzdělávání, už to spojení povinný poslední rok předškolního vzdělávání, je podle mě hrozné slovní spojení, je v souladu s trendy EU. Já jsem něco takového tušil, tak jsem si nechal udělat statistiku, jak je to v jednotlivých státech. Tak já ji přečtu na mikrofon, abychom viděli, jaké jsou ty trendy. Belgie nemá povinný, Bulharsko má, teď trefa: Chorvatsko, oblíbené Chorvatsko, to má taky, tak to už máme dva státy: Bulharsko a Chorvatsko. Taky v Dánsku. Není to v Estonsku, není to ve Finsku, není to ve Francii, není to v Irsku, není to v Itálii, není to na Islandu, je to na Kypru, tam dokonce od čtyř let. Není to v Litvě, je to v Lotyšsku, není to v Lucembursku, je to v Maďarsku, není to na Maltě, není to v Německu, není to v Nizozemí, je to v Polsku, není to v Portugalsku, je to v Rakousku, není to v Rumunsku, je to v Řecku, není to na Slovensku, není to ve Slovinsku, není to ve Spojeném království, není to ve Španělsku, není to ve Švédsku. Tak kde jsou ty trendy? Když se na to podíváme, tak povinný poslední ročník předškolního vzdělávání mají Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Polsko, Rakousko, Řecko. To je bezesporu výrazná menšina, tak nevím, o jakých trendech tady hovoříme.

V zásadě rozšiřujeme, paní ministryně sice tvrdí, že to tak není, ale povinnou školní docházku. Vytváříme agendu, budeme zkoumat, nebo nebudeme zkoumat docházku těch dětí, když to bude povinné? Budou nosit omluvenky, nebo nebudou nosit omluvenky nebo jak to bude? Dneska je to poměrně jednoduché. A jak to bude, až to bude povinné pro ty pětileté děti, když nepřijdou do školky? Budou nosit potvrzení od lékaře? Od rodičů? Od koho? Budou mít omluvenou a neomluvenou absenci jako v základní škole? Kdo bude vyhodnocovat, že to ještě je v pořádku a kdy to není. Budou moci jet na dovolenou s rodiči, když budou mít povinnou? Budou omluveni? Tak jaká povinnost v tom případě. Takže to bude administrativně náročné, administrativa dopadne samozřejmě na někoho jiného, ne na stát, dopadne to na ty zřizovatele, což jsou převážně obce a města a jednotlivé mateřské školy.