Kdo by tam nakonec pracoval a v jakých podmínkách, se můžeme dál domýšlet podle informací z Dobrovíze. Třiadvacet tisíc obyvatel brněnské Slatiny, Černovic a Tuřan ale zároveň nezjistí, jak by se ve skutečnosti projevily stovky kamionů denně na už teď přetížených silnicích městských částí.
Voliči se nepřesvědčí, zda by tentokrát byla česká vláda pružnější a slibovaný nájezd na dálnici D1 z Černovické terasy by opravdu vznikl během tří let. Když předtím nestačilo let dvanáct. Maloobchodníci a provozovatelé eshopů nebudou mít tvrdého konkurenta přímo ve městě.
 
Pod tlakem
 
Státní a brněnská kasa už se také nedopočítá, kolik by jí místní Amazon dal a vzal. I když podle zkušeností z Německa jsme v tomto případě skutečně nepřišli o moc.
 
Problémy ohledně Amazonu vyvstávaly postupně. Měly však společný rys – časový tlak, ve kterém je bylo nutno řešit. Přesto jsme udělali maximum, aby investice Brnu víc pomohla, než uškodila.

Přiměli jsme investora, aby se podílel na výkupu pozemků pro nájezd na dálnici. To slibovalo mnohem rychlejší postup stavby než v případě státních výkupů.
 
Ministerstvo práce přislíbilo pomoc, aby pracovní nabídky Amazonu putovaly nejprve k brněnským nezaměstnaným. Protože o příležitost pro místní lidi šlo v první řadě. Nakonec se bohužel ukázalo, že máme hlasovat pro něco, co zákon momentálně vůbec v daném místě neumožňuje stavět. Územní plán tam totiž výslovně zakazuje stavbu velkoskladů. Lze jen spekulovat, jak dlouho by trvala jeho změna a jestli by k ní přes vzmáhající se odpor vůbec došlo. To už se na několika hodinách jednání zastupitelstva vyřešit nepovedlo.
 
Zákony platí pro všechny stejně a my je měnit nemůžeme. Škoda. Brno se teď musí na Černovickou terasu zaměřit. Třeba se tam povede přilákat jiné investory, kteří přinesou sofistikovanější práci, než je přenášení balíku z místa na místo.