Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, ráda bych se vyjádřila k této velmi citlivé záležitosti. Osobně samozřejmě sdílím pocity většiny poslanců, že by Česká republika měla udělat maximum. Vláda svůj postoj myslím jasně demonstrovala, jak moje kolegyně z vlády před chvílí vysvětlila a doložila. Také zde provedla takovou rámcovou analýzu právních limitů, které nás brzdí od toho, abychom byli aktivnější, protože absence mezinárodních smluv pochopitelně brání tomu, aby Česká republika využila jinak možností, které by k dispozici měla. Podle mého názoru takovým kamenem úrazu obdobných případů, čili když se odebírají děti z rodin pěstounské péče, je rozdílné pojetí sociálně právní ochrany dětí v jednotlivých státech a i určité obecné zvyklosti při výchově dětí, které se mohou výrazně v jednotlivých státech lišit. A může být i jinak vnímáno to, co je pro dítě škodlivé a co nikoliv. Jedině tak si dovedu vysvětlit postoj Norska, byť s ním nesouhlasím.

Na druhé straně musíme respektovat své možnosti. Ty jsou dosti omezené. Podle posledních informací se paní Michaláková se svou právní zástupkyní v Norsku a blízkou rodinou připravuje podstoupit nové právní kroky a od jara tohoto roku je jí otevřená i cesta obrátit se na norské orgány sociální péče s žádostí o přezkum původního rozhodnutí, na jehož základě došlo k odebrání dětí. Myslím si, že to je teď v současné době to nejúčelnější a nejsmysluplnější, co může udělat. S tím, že Ministerstvo spravedlnosti opakovaně deklarovalo svoji vstřícnost, svoji ochotu a svoji pomoc, součinnost pro případ, že by čeští příbuzní chtěli využít možnosti, kterou nabízí už nyní Evropská úmluva o předávání žádostí o právní pomoc, a požádat norské orgány o poskytnutí bezplatné právní pomoci pro případná jednání v Norsku. Úmluva umožňuje osobě s obvyklým bydlištěm na území jedné ze smluvních stran, která si přeje požádat o právní pomoc v občanských, obchodních nebo v právních věcech na území jiné smluvní strany, předložit svou žádost o právní pomoc ve státě, kde má své obvyklé bydliště. Takže pokud jde o matku, ta by takovou žádost předat nemohla. Ministerstvo spravedlnosti jakožto předávající orgán je nadále ale připraveno příbuzným odebraných dětí poskytnout při sepsání žádosti veškerou součinnost, tzn. i zajistit překlady žádostí a dalších listin do norštiny. Jinak naše působnost, to, abychom měli legitimaci (?) pro jednání v této věci, chybí.

Chtěla bych ještě zdůraznit, že žádost o bezplatnou právní pomoc, tj. konkrétní příspěvek Ministerstva spravedlnosti pomoci v této věci, by podle výše citované úmluvy nemohla podat matka, ale jiný příbuzný, protože matka nemá v České republice obvyklé bydliště, ale myslím si, že je třeba využít opravdu veškerých kroků. A tím, jak se na nás v poslední době obracejí příbuzní dětí, je možné uvažovat i v těchto intencích a využít opravdu toho, že Ministerstvo spravedlnosti předá podrobnou informaci.