Shodou okolností byl na včerejším plénu Senátu ministr životního prostředí Brabec. Požádal jsem ho, aby se znovu osobně zabýval Národním parkem Šumava, aby se spojil s hydrologem světového renomé profesorem Čermákem z Brna a aby začal konat dříve než bude pozdě. Pan ministr nijak nereagoval a odcházel s tím, že letí na dovolenou. Chvíli nato dorazila ze Šumavy zpráva, že pramen Vltavy vyschl. Zvláštní běh souvislostí, zvláštní memento.

Pro čtenáře přiblížím, že symbolický pramen Vltavy vytéká na úpatí Černé hory, kde se nachází prameniště a studánky, z nichž se rodí matka našich řek Vltava. Matka opěvovaná hudebními skladateli, básníky a spisovateli, matka kdysi živitelka množství profesí a lidí. Jsem spolu se šumavskými starosty a s představiteli Plzeňského i Jihočeského kraje, na jejichž územích Šumava leží, přesvědčen o tom, že na Šumavě metastázuje tragedie, kterou založili konkrétní lidé a konkrétní lidé v ní pokračují. Tím na počátku byl v roce 2007 tehdejší ministr životního prostředí Bursík, které svévolně rozhodl, že po orkánu Kyril se ponechají padlé stromy osudu. Tím vznikly doslova a do písmene množitelské plochy kůrovce, které začaly ničit do té doby zelenou a krásnou Šumavu.

To byl první krok, na který navázal další a sice projekt gigantického pokusu zelených vědců, jejichž mantrou je ponechat Šumavu svému osudu a udělat vše pro to, aby co největší plocha z celkových 68000 hektarů, které Šumava má, bylo území s režimem bezzásahových zón. Tedy jakási gigantická laboratoř pod širým nebem v níž se za několik desetiletí ukáže, co z toho vzejde. Pro vědce s podporou mimořádně tučných grantů v součtové hodnotě přes miliardu korun jistě zajímavé, ale pro rozumného člověka a hlavně pro obyvatele Šumavy děsivé. Ono už totiž z toho mnohé vzešlo a ukazuje se. Tak předně 20% vzrostlých stromů je suchých, což má zásadní vliv na hydrologii. Naměřené teploty ve zdravém zeleném lese na Šumavě jsou v těchto dnech kolem 30 stupňů, kdežto v uschlém lese to je 65 stupňů. A právě takový les pokrývá Černou horu, prameniště a studánky. Zákonitě ubývají a vysychají a včerejší symbolická událost je toho dokladem. Když jdeme do kronik, pak několikrát v dávné minulosti byly vedra podobná a není v kronikách ani v paměti lidí zaznamenáno, že by k vyschnutí Pramene Vltavy došlo.

Tož nezbývá než popřát panu ministru pěknou dovolenou a Šumavě a jejím obyvatelům víru, že se snad brzy objeví politik, který bude mít normální selský rozum a Šumavě pomůže. Třeba tím, že začne naplňovat řeči o zadržování vody v krajině, které jsou nyní tak módní. Uschlé tisíce hektarů šumavských velikánů nejenže žádnou vodu nezadrží, ale promění prameniště Vltavy v mrtvé vyprahlé pláně.

Na závěr poznamenávám, že o problematiku Šumavy se už dlouho zajímám. A to až tak, že můj zájem před dvěma lety ocenili i zelení vědci napájení z rohu hojnosti tučných grantů, tedy z veřejných, a tím pádem i každého z nás peněz. Zažalovali mně s tím, že prý poškozuji jejich jméno a čest. Bůh s námi Šumavo a Vltavo!