Shodou okolností byl na včerejším plénu Senátu ministr životního prostředí Brabec. Požádal jsem ho, aby se znovu osobně zabýval Národním parkem Šumava, aby se spojil s hydrologem světového renomé profesorem Čermákem z Brna a aby začal konat dříve než bude pozdě. Pan ministr nijak nereagoval a odcházel s tím, že letí na dovolenou. Chvíli nato dorazila ze Šumavy zpráva, že pramen Vltavy vyschl. Zvláštní běh souvislostí, zvláštní memento.

Pro čtenáře přiblížím, že symbolický pramen Vltavy vytéká na úpatí Černé hory, kde se nachází prameniště a studánky, z nichž se rodí matka našich řek Vltava. Matka opěvovaná hudebními skladateli, básníky a spisovateli, matka kdysi živitelka množství profesí a lidí. Jsem spolu se šumavskými starosty a s představiteli Plzeňského i Jihočeského kraje, na jejichž územích Šumava leží, přesvědčen o tom, že na Šumavě metastázuje tragedie, kterou založili konkrétní lidé a konkrétní lidé v ní pokračují. Tím na počátku byl v roce 2007 tehdejší ministr životního prostředí Bursík, které svévolně rozhodl, že po orkánu Kyril se ponechají padlé stromy osudu. Tím vznikly doslova a do písmene množitelské plochy kůrovce, které začaly ničit do té doby zelenou a krásnou Šumavu.