Tuto výjimku prosadil prezident České republiky Václav Klaus, aby zabránil jakýmkoliv majetkovým nárokům, které jsou opakovaně vznášeny ze strany tzv. sudetských Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce. Jedná se v podstatě o garanci neprolomitelnosti restituční hranice 25. února 1948 a současně o platnost dekretů presidenta Edvarda Beneše, které byly v roce 1946 jako ústavní zákony vtěleny do základů osvobozené Československé republiky. Výjimku Česku přiznal summit EU koncem října 2009. Podobnou výjimku si vymohlo na EU i Polsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

„Jsem zděšena snahou českého ministra znejistit desítky tisíc obyvatel v českém pohraničí, kteří se po případném zrušení této výjimky budou oprávněně obávat o střechu nad hlavou. Je naprosto nezodpovědné zahrávat si s osudy lidí, jejichž rodiče a prarodiče přišli dosídlit pohraničí, aby tak pomohli celé naší válkou poničené vlasti. Mezi nimi byli i tisíce volyňských Čechů, kteří se vrátili do staré vlasti. Válečné hrůzy na východní frontě, které je připravily o jejich domovy v roce 1941 a pak v roce 1944 hladomor a další hrůzy spojené s druhým přechodem fronty, jsou pro dnešní mladé lidi již něčím zcela nepředstavitelným,“ uvedla předsedkyně České Suverenity Jana Volfová.

„Chce-li se pan ministr Dienstbier nesmazatelně zapsat do učebnic politologie, měl by napřít svou energii do řešení problematiky nepřizpůsobivých. Ponoří-li se hlouběji do této problematiky, jistě brzy pochopí, že zde má prostor na mnoho let, aby prokázal své mimořádné schopnosti,“ dodala Jana Volfová.

„A pokud by chtěl pan ministr usilovat zrušení nějaké legislativy EU, pak mu nabízíme spolupráci při rušení celé Lisabonské smlouvy, protože ta likviduje suverenitu České republiky a předává ji do rukou úředníků v Bruselu. Pak by byl opravdovým českým ministrem. Ale po tom pan Dienstbier asi netouží, v lokajském předklonu před Bruselem se mu zjevně lépe dýchá,“ ukončila předsedkyně České Suverenity.