Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

Dovolte mi také se krátce vyjádřit k obsahu této novely občanského zákoníku, občanského soudního řádu, který je, tak jak jsem tady myslím už říkal v rámci druhého čtení, velkým dluhem, dluhem nás zákonodárců vůči elementární spravedlnosti a respektování toho, co je naprosto standardní a běžné jinde v civilizovaných zemích nejenom Evropy, a sice že není možné dítě, které nemá možnost se jakkoliv bránit, vystavit situaci, kdy v osmnácti letech potom startuje do života s batohem, břemenem dluhů, kdy o tomto břemeni, o tomto batohu, se dozví v okamžiku, kdy je mu osmnáct let a někde v poštovní schránce mu přistane dopis, kterým je mu oznámeno, že dluh, který vznikl často absurdně v raném dětství bez vědomí tohoto dítěte, je vymáhán podobou exekuce.

Chtěl bych v této situaci také odkázat na důvodovou zprávu tohoto sněmovního tisku 984. Je velmi precizně a podrobně zpracovaná. Je tam také to komparativní srovnání s jinými, nejenom evropskými zeměmi. Ministerstvo spravedlnosti si tady dalo velmi pečlivou práci s přípravou. Skutečně tam můžete nalézt ta srovnání, která se týkají této problematiky, otázky nabývání zletilosti a práv a povinností dětí.

Dovolte mi ale také připomenout to, že k dnešnímu datu jsme tak trochu doklopýtali, protože přesně za měsíc - 5. dubna 2021 - to budou dva roky, kdy kolegové Jan Bartošek, Kateřina Valachová, Patrik Nacher, Lukáš Kolařík zde předložili ten sněmovní tisk, kterým navrhovali řešit tuto problematiku. Pan premiér se poté na jednání vlády rozčiloval, jaká to je prasárna; cituji doslova jeho slova, že něco podobného je v České republice možné. Nicméně potom byla nějaká shoda na úrovni vlády a Ministerstva spravedlnosti, že je potřeba připravit kvalitní legislativní řešení, které by řešilo nejenom tu problematiku dluhů, ale i nabývání zletilosti dětí a těch práv a povinností s tím spojených a z toho vyplývajících. Proto se celý ten proces poněkud vlekl. Nicméně jsem rád, že jsme dnes na jeho konci, minimálně tady v té první fázi na půdě Poslanecké sněmovny a považuji to za skutečně velmi, velmi důležité.

Ta situace se sice částečně změnila, protože jsou tady judikáty soudů i Ústavního soudu. Typicky je možné poukázat například na to, že Ústavní soud jasně judikoval, že je nepřípustné vymáhat dluhy za poplatky v rámci komunálního odpadu, které města vymáhají po dětech, poplatky, které nebyly zaplaceny. Toto už bylo judikováno, přesto některé soudy toto stále nerespektují, a ta rozhodovací praxe soudu v tomto smyslu není jednotná. Je tedy důležité, abychom touto úpravou, kterou dnes projednáváme, ty věci postavili zcela najisto.