Nesmíme ven z okresu, sportovat mimo katastr své obce, aniž by nám kdokoliv vysvětlil, jaký smysl taková omezení mají, natož jaký mají mít reálný efekt.

Nemůžeme navštívit své příbuzné či přátele, aniž by nám kdokoliv, nejlépe samozřejmě premiér nebo jeho ministři, vysvětlil, proč podle nich nejsme schopni sami si vyhodnotit případné riziko takové návštěvy. Není nám dovoleno vyjít ven po deváté hodině večer, jako by se snad virus v tomto čase stal mnohem nebezpečnější a nakažlivější.

A nově nesmíme ani využít svého ústavního práva shromážděním vyjádřit nespokojenost a nesouhlas s vládní politikou. Nesmíme se zúčastnit demonstrací. Někdo by mohl namítnout, že demonstrovat přece smíme – ve svém vlastním okresu, ve svém městě, a splníme-li platná hygienická nařízení. Ovšem není to ve své pravé podstatě paradox, být na svém ústavním právu protestovat proti vládě omezen nařízením té samé vlády? Demonstrovat proti Hamáčkovi s Babišem, jejichž politika je nyní otevřeně totalitářská, a přitom plnit nařízení a omezení, která tito lidé vydávají – to nedává smysl.