Současná mimořádná situace si vyžádala opatření, jejichž účelem je z důvodů zcela pochopitelných i omezení sociálních kontaktů. A protože člověk je bytost přirozeně společenská, někteří nesou současnou situaci velmi těžce.

Důsledkem je bohužel i zvýšený výskyt psychických problémů, jako jsou deprese či úzkost. V takových případech často zbývá jen malý krůček k tomu, aby lidé začali přemýšlet o sebevraždě. Není zde snad třeba nějak podrobně zmiňovat, že špatný psychický stav se zpravidla negativně podepisuje i na fyzickém zdraví.

Nejhůře trpí senioři

Zdaleka nejzranitelnější skupinou, která je nejvíce ohrožená nejen nemocí samotnou, ale také druhotnými důsledky pandemie např. právě v podobě psychických problémů, jsou senioři. Se samotou a nedostatkem sociálních kontaktů se řada dříve narozených potýkala už dávno před vypuknutím pandemie, zvláště ti, o které nejevili zájem dokonce ani jejich nejbližší příbuzní.

Za koronakrize se situace ještě více zhoršila, protože se všem lidem bez rozdílu věku výrazně zkomplikovala možnost potkávat druhé. Řada seniorů, kteří měli donedávna bohatý sociální život, nyní trpí samotou. Mnozí mladší příbuzní seniorů navíc už delší dobu omezili své návštěvy a mohou tak činit z naprosto ušlechtilých pohnutek. Mají obavy z toho, že by je mohli nakazit. Ohleduplnost ke starším lidem a pochopitelná snaha ochránit vlastní příbuzné před nemoci má ale zároveň za následek vznik jiných potíží – sociální izolace, která má neblahý vliv na duševní zdraví kohokoli. Ani pravidelný vzdálený kontakt např. po telefonu nemůže plně nahradit fyzickou návštěvu.

K tomu ještě dodávám, že život seniorům rozhodně neulehčuje skutečnost, že byly zároveň znemožněny různé volnočasové aktivity seniorů provozované v rámci stacionářů či organizací věnujících se seniorům a nemají možnost jít nikam ven. Celé dny tak musí mnoho z nich trávit ve svých domech, bytech či pokojích a jejich duševní i tělesné pohodě to samozřejmě neprospívá.