Vážení kolegové, navštěvuji Rhodos dnes již po osmé. Dříve jako důchodce, dnes jako prezident. Člověk by ale neměl spojovat své názory se svojí funkcí.

Chtěl bych dnes mluvit na téma překážek pro dialog civilizací. Tento dialog vnímáme jako samozřejmost, ve skutečnosti však až tak samozřejmý není.  Chtěl bych dnes zmínit dvě překážky, které zásadně brzdí opravdový dialog civilizací. Za prvé, to jsou sankce jakéhokoliv typu. Chci vám vyprávět jeden příběh, který se odehrál před 13 lety, když jsem ve funkci předsedy vlády ČR navštívil Miami, kde jsem se setkal s emigranty z Kuby a řekl jim: Přátelé, už 40 let uplatňujete či podporujete sankce proti Kubě a stejných 40 let je Fidel Castro prezidentem Kuby. To znamená, že vaše strategie jednoduše nefunguje.

Možná, že je to právě naopak a sankce podporují režim, se kterým buď souhlasíme, či nikoliv. Ale sankce fungují jako vytvoření mýtu o obsazené hradbě, ve které všichni uvnitř jsou přátelé a všichni venku jsou nepřátelé. Sankce brzdí výměnu, výměnu studentů. A je nutno říci, že právě mladá generace, která má jiný způsob života, chce, aby byla výměna podnikatelů, cestování anebo výměna kapitálu, protože existence zahraničních investic v různých zemích je mnohem lepší než výměna zboží. Jelikož výměna zboží je jako jíst jablka a vyměňovat kapitál jako sázet jabloně, v čemž je veliký rozdíl. To znamená, že ti, kteří podporují sankce, jsou využíváni jako prostředek politické války a vystupují proti zavedenému dialogu civilizací. A namísto dialogu nastane ticho, nic víc.

Chtěl bych se dotknout tématu, které je dle mého názoru mnohem důležitější než to, čemu se teď říká “návrat ke studené válce“. Jeden můj známý řekl, že ukrajinský konflikt a občanská válka je něco jako chřipka. Ale je tu nemoc, o které skoro nikdo nemluví. Zavíráme oči a myslíme si, že je to pouze starost novinářů, že je to pouhá propaganda. A toto nebezpečí představuje Islámský stát. Možná, že většina z vás viděla mapu islámského chalífátu do roku 2020. 

Na této mapě je vidět, že chalífát zaujímá polovinu Evropy, celou střední Asii, nemluvě o blízkém východě. Můžete se ptát: je toto bláznovo dílo?  Jestli jste četli Mein Kampf Adolfa Hitlera, tak byste to také mohli označit jako bláznovo dílo. A jemu se to přitom málem povedlo. Z toho vyplývá, že se jedná o skutečnou hrozbu.

Musíme společně bojovat proti mezinárodnímu terorismu. Teroristé zabíjejí nevinné občany, děti i ženy. Nikdo nezapomíná na Beslan, Volgograd, moskevské divadlo, New York, Madrid, Londýn a jiná místa, kde se odehrály teroristické útoky. Zapomínáme na to, že existuje skutečný nepřítel, že kolem nás nejsou samí přátelé a neexistuje pouze dialog civilizací a víc než to, že neexistuje pouhá civilizace. Jako ve fyzice, kde nejsou jenom elementární částice, ale i antičástice, stejně tak existuje civilizace a anticivilizace.  Jsme připraveni smířit se s touto anticivilizací, stejně jak tomu bylo ve třicátých letech minulého století? Tenkrát se jednalo o fašismus a souhlasím s tím, že dnes se vrací, má pouze jinou formu. Mluvíme často o lidských právech. Ale polovina obyvatel země jsou ženy, které jsou v mnoha zemích naprosto vyčleněné ze společenského života. To není porušování lidských práv? Jestli vidíte náboženství, které šíří nenávist, nekřesťanské náboženství, náboženství hlásající, že nepřátelé se musejí zabíjet nebo zotročovat, že všichni nevěřící se mají zabíjet, tak se jedná o civilizaci, nebo anticivilizaci?

A dnes, po ukončení studené války je všude liberalizace, všude jsou svobodné volby a tržní ekonomika. To je vše. Na příkladu arabského jara jsme mohli jasně vidět následky této utopie. Namísto sekulárního diktátora máme ve vládě fanatická seskupení, jako Talibán nebo Al-Kajdu. Žádná svoboda tu není.

Žádná tržní ekonomika neexistuje, protože trh není funkční. V televizi pozorujeme popravy novinářů, které já, jako každý jiný politik mimochodem, nenávidím, a to především politické komentátory. Ale takový přístup je naprosto nevhodný.

No a co vlastně děláme? Tiše protestujeme. Druhá velmi kritizovaná kniha je od Samuela Huntingtona – Střet civilizací. Časopis Foreign Affairs použil výraz “krvavé hranice islámu“. Teď existuje Islámský stát, který má území větší než Francie a je čím dál větší.

Na závěr bych rád řekl, že je nutno zrušit sankce, které jsou zbytečné a kontraproduktivní. Mají opačný efekt, než očekávali jejich autoři. Mezi civilizovanými státy je zapotřebí rozvíjet dialog, založený na principu výměny výrobků, kapitálu a samozřejmě informací, bez žádné cenzury. Musíme bojovat s mezinárodním terorismem, jehož centrem jsou tzv. failed countries. Před deseti lety se za takový stát považovalo pouze Somálsko. Neočekávali jsme, že v 21. století se znovu objeví piráti. Po Somálsku se počet failed countries začal zvyšovat. Dnes to jsou Libye, Sýrie, Irák, Afghánistán, Nigérie a střední Afrika. Možná, že v budoucnu i Ukrajina. V těchto zemích, kde není reálná vláda, vzniká rakovinový nádor, následné metastáze a organizované skupiny, které připravují nové teroristické útoky na nové Beslany, Volgogrady a New Yorky. A pouze velice naivní člověk může předpokládat, že se vyhneme dalším útokům, možná i s využitím atomových zbraní.

Bohužel život a naše planeta není ráj, ve kterém se všichni procházíme a mluvíme s přáteli o tom, že potřebujeme dialog. Jestliže pro někoho představuje dialog kalašnikov a tank, tak se o dialog jedná, je však pouze jednostranný. Na závěr bych chtěl citovat významného německého spisovatele Johana Wolfganga Goetheho, který říkával: Člověk získá svobodný život jen tehdy, když bude každý den za svobodu bojovat.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Řecká republika – ostrov Rhodos, 26. září 2014