Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ta debata o novele školského zákona je poměrně dlouhá z toho důvodu, že na samotném výboru se nepodařilo dojít k uspokojivě shodnému stanovisku, ta většina tam nebyla taková, aby to bylo možné označit za konsensus. A je zde také stanovisko, doporučení výboru sociálního. Jednoznačně se kloním k tomu, co zde už poměrně kvalifikovaně a podrobně říkala paní kolegyně poslankyně Berdychová. Uváděla konkrétní důvody pro to, proč by se měla ta problematická ustanovení z § 16a vypustit. Uvedla také celou řadu podporujících odborných i společenských uskupení.

V jednání, které na výboru tady kolem tohoto bylo, bych ten spor charakterizoval jako spor, ve kterém stojí několik skupin, několik zájmových skupin. Jedna z nich jsou psychiatři, vedle nich psychologové, tam ještě kliničtí respektive poradenští, a vedle toho speciální pedagogové. Tady v tomto věcném sporu, který měl být posuzován především dialogem a jakýmsi terminologickým zpřesňováním toho, o co se jedná, se bohužel předkladatel přiklonil jen k jedné z těch skupin a ty zbylé se rozhodl ignorovat, nebrat je v potaz, a to přesto, že v ustanovení, vlastním textu té novely je tam odkaz na parametry, které jsou veskrze lékařské, tak jak tady zcela správně poznamenával pan poslanec Svoboda. To lékařské posuzování navzdory té obecné deklaratorní rovině v zákoně je svěřováno nelékařům se všemi sekundárními důsledky, které to má, kolize se zákony, které určují, jakým způsobem se vykonává lékařská profese a jaká je tam odpovědnost, i kolize s odpovědností za tady takové posuzování. Čili další spor, který je tam, je ten spor mezi lékaři nelékaři.

Kdybych chtěl charakterizovat to, jak v dnešní podobě navrhované ministerstvem - to ustanovení toho zákona tam je - tak v poloze, kdy se to týká problematiky veskrze psychiatrické, lékařské versus psychologické nebo poradenské, ministerstvo volí deklaratorní ustanovení, které říká: uděláme to odborně, ale dává to do rukou neodborníků. Bylo by to asi jako, kdybychom popisovali bezpečnost jaderné elektrárny. Do předpisu, kterým by se to řídilo, bychom dali, že se to řídí podle poznatků vědy a techniky, zejména jaderné fyziky a podobných disciplín, a provádění bychom tímtéž zákonem svěřili jako zájmovou aktivitu dětí v mateřských školkách při hraní si na pískovišti. Toto je extrémní vypodobnění, ale takto chápu ten problém, jak stojí.

Na výboru samotném na to upozorňoval pan doktor Matys, který poukazoval na to, že ustanovení, tak jak je tam dnes napsáno, jenom zastírá skutečný stav v rozsudku DM a je tam vlastně jako obejití skutečného stavu vůči těm následným soudním jednáním, která mohou v budoucnu na Českou republiku dopadnout.

Považuji za důležité tady toto zmínit, protože pokud přijmeme tu myšlenku, že se s tím rozsudkem můžeme vypořádat tak, že nebudeme evolučně postupovat směrem ke zmenšování podílů těch vyčleňovaných dětí - zase paní poslankyně Berdychová už tady říkala ta konkrétní čísla, nebudu je opakovat - tak pokud se na tohleto postavíme, tak můžeme naopak zhoršit situaci České republiky vůči těm mezinárodním orgánům, které nás v minulosti kritizovaly. S tím souvisí také to, jaká opatření jsou kolem tady tohoto prakticky prováděna a čemu slouží tady tahleta zástěrka té řekněme vědeckosti, odbornosti, která je tam tímto způsobem do zákona dávána.