Co říkáte tomu, že vládní koalice se stále není schopna dohodnout na výšce platů ústavních činitelů?

Je to fatální z toho pohledu, že vláda mohla prosadit, aby tento bod byl projednán už dávno, od toho má sněmovní většinu. Má si stanovit priority, co považuje za důležité, a to dát do programu tak, aby to bylo včas projednáno. Z toho se nemůže vylhat a vymlouvat na jednání opozice, my jsme nic neobstruovali, vláda si tyto věci mohla prosadit. Za druhé se ukazuje, že předseda vlády nejednal dostatečně se svým poslaneckým klubem a nezná jejich stanoviska, protože by se nemohlo stát, že předseda klubu uzavře dohodu se všemi předsedy ostatních poslaneckých klubů a premiér ji potom shodí ze stolu jako něco, co neplatí.

Myslím, že návrh, na kterém se předsedové klubů dohodli, abychom přistoupili na čtrnáctiprocentní zvýšení platů, ono to ani není faktické zvýšení, ale dohánění jejich zmrazení, s tím, že by do budoucna byl nastaven automat, kdy by se platy poslanců a senátorů stejně jako platy soudců a státních zástupců stanovovaly od výše průměrné mzdy ve veřejném prostoru, tak by problém s platy byl jednou provždy smeten se stolu. Bohužel na to nepřistoupili, tak nevím, co bude dál.

Jak vnímáte kritiku zvýšení platů ústavních činitelů ze strany europoslance Jana Kellera, šéfa odborů Josefa Středuly nebo prezidenta Miloše Zemana, který dokonce v této souvislosti použil slovo nenažranost, a prohlásil, že pokud by čtrnáctiprocentní zvýšení prošlo, bude zákon vetovat?

Myslím, že v tom je velká míra jednak populismu a jednak pokrytectví. Když to vezmu popořadě, tak o platech soudců a státních zástupců rozhodl Ústavní soud a stanovil, že mají být platy soudců na výši trojnásobku průměrné mzdy ve veřejné sféře s tím, že podle ústavy moc v našem státě je rozdělena rovnovážně mezi tři strany, mezi stranu zákonodárnou, tj. sněmovna a Senát, stranu exekutivní, tj. vláda a prezident, a stranu soudní, tedy soudce. A v jednom ze svých vyjádření Ústavní soud také mluví o tom, že tato rovnováha má být dodržována, i pokud jde o oblast platů. Jestliže nás kritizuje prezident za nenažranost, tak by měl vysvětlit, proč sám zvyšuje svůj reprezentační fond z roku na rok o desítky milionů korun. V podstatě možná tolik, kolik by stálo zvýšení platů všech dvou set poslanců, padne na reprefond jednoho prezidenta. Jeho předchůdce Václav Klaus si vystačil s podstatně menší částkou.

Pokud nás kritizují europoslanci, měli by sdělit, jaké peníze za podobnou práci, možná ani ne tak náročnou, protože nejsou vystaveni denně tlaku svých voličů a tlaku novinářů, dostávají. Myslím, že to je troj nebo čtyřnásobek našeho platu. A pokud o tom mluví předák odborů, tak včera ve sněmovně zaznělo, že jeho plat je 107 tisíc korun, což je téměř dvojnásobek platu poslance. Tak mi to připadá hodně divoký mix populismu a pokrytectví.

Jak se ODS zachová, až konečně přijde vládní koalice s nějakým společným návrhem v této záležitosti? Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek prohlásil, že se jeho strana do hlasování o platech nezapojí a nechá rozhodnutí na vládní koalici, když má většinu, ať si to sama prohlasuje.

My jsme se na poslaneckém klubu nebavili o tom, jestli se zúčastníme hlasování, ale většině z nás se do toho vůbec nechce, protože jsme šli do jednání kolem dohody o platech s tím, že budeme tuto dohodu ctít, i když každý z nás na ni měl třeba jiný pohled. Teď, když to padlo pod stůl, čekáme na to, jak se koalice domluví sama uvnitř. My rozhodně nebudeme tím, kdo bude podporovat nějaké jejich další hloupé nápady.

Neobáváte se, že když se nebude vládní koalice schopna domluvit na nižším než čtrnáctiprocentním zvýšení, nebo když prezident zákon vrátí, dojde ke skokovému zvýšení platů o šestadvacet procent a parlament se ocitne ještě ve větší nemilosti veřejnosti?

Určitě nám to nemůže prospět. Ale já osobně neočekávám, že se to dostane do polohy, kdy dojde k tomu skokovému dorovnání našich platů, to znamená o těch pětadvacet procent. Myslím, že k tomu prostě nedojde.